Hey guys!
Me & my boyfriend were hitch-hiking in Canada for two weeks and these are the pictures from this trip. Unfortunately I’m too lazy to translate everything, so if you’re curious, check out the Czech version!
See you next time!
E.
Hned vedle autobusové zastávky, na které jsme vystoupili bylo KFC, tak jsme chtěli stopování co nejvíc oddálit, že jsme si zašli na twistera. Když jsme vycházeli ven, začlo pršet (skvělý…). Tak jsme se schovali pod strom a začli z krosen vyndavat pláštěnky. V tu chvíli procházel okolo nějaký pár, a ptal se nás, jestli nechceme někam svézt. Nadšený jsme naskákali k nim do auta a vyprávěli jim náš příběh. Když si zapálil jointa v autě a začal nám vyprávět nám o tom, jak ho málem znásilnili a zabili, když on stopoval, začli jsme se trochu bát. Zavezl nás nejdřív k sobě domu, kde se pak ukázalo, že si šel vyzvednout další trávu. Nakonec nás dostal asi 50 km za Kamloops, na benzínovou pumpu, kde se prý dobře stopuje, docela jsme si oddychli, když jsme vylezli živý z auta. Dali jsme si na pumpě pití a šli jsme dál stopovat. Pořád nám do Jasperu zbývalo cca 600 km.
Zastavilo nám asi druhé auto s tím, že jede až do Jasperu, takže nás vezme těch 600 km! My šťastný jako blechy jsme naskákali k němu do auta a vydali jsme se na cestu. Vyklubal se z něj naopak strašně milý pán, který nás dokonce pozval na burgera. Vysadil nás v malém kempu u jezera a my se dali do stavění stanu. Šli jsme ještě na krátkou procházku a když jsme se vraceli, seznámili jsme se s ostatníma kempujícíma, který byli už docela v náladě. Připojili jsme se k nim, něco málo popili a zase jim vyprávěli svůj příběh. Nabídli se nám, že nás ráno vezmou dál, že mají cestu do Jasperu (abyste rozuměli, Jasper je hlavní město národního parku Jasper).
Ráno svoje slovo dodrželi, a tak jsme se s mírným bolehlavem dostali do Jasperu. Prolezli jsme informační centrum, nasbírali několik desítek turistickým map a šli jsme dál stopovat, do dalšího kempu.
Do kempu jsme se dostali třema různýma stopama. Postavili jsme stan a už s lehčíma batohama jsme se vydali na první velkej výlet za ledovcema….
Cesta k ledovci The Angel byla dlouhá, původně jsme měli zdolat 15 km tam, krátký trek okolo vrcholků, a 15 km zpátky. Moc aut po místních silnicích už nejezdilo, ale přesto jsme to chtěli zkusit, zvedli jsme palec a druhé auto nám zastavilo. Byla to dodávka plná vysmátých britských a australských důchodců, která nás svezla celých 15 km přímo k úpatí hory, na kterou jsme se hodlali vyškrábat. Ušetřili nám pěkných pár hodin, takže jsme měli mnohem víc času na prozkoumání ledovců a jezírek.
Jeden z posledních dostupných ledovců The Angel (podle tvaru) a pod ledovcové jezero (přísaham, že tu barvu jsem nijak neupravovala!) A selfie nemohla chybět :)))
Nahoře jsme jsme potkali češku, která si všimla, že mluvíme taky česky. Dali jsme se do řeči a dozvěděli jsme se, že je tu se svým britským přítelem, že cestují přesně tu samou trasu jako my a nabídla se nám, že bychom mohli jet aspoň kousek s nima. Zajásali jsme, vyměnili si čísla a šli pomalu zpátky. Tentokrát jsme zpáteční cestu šli pěšky, ale bylo to z kopce, takže to nebylo tak strašný. Po pár kilometrech nás zaujalo naopak úplně průzračné zelené jezero, které bylo vidět ze silnice, tak jsme k němu zamířili. Nelitovali jsme. Na parkovišti jsme se dali do řeči s dvěma Švýcarkama, které taky právě odjížděly, a dovezly nás zase kousek dolů směrem k našemu kempu.
Na další den jsme byli domluvení s Češkou a jejím přítelem, že nás ráno vyzvednou přímo z kempu a vyrazíme směrem k Banffu, přičemž uděláme po cestě pár zastávek. Dali jsme jim nějaké peníze za benzín a vyrazili jsme. První zastávkou byly vodopády Athabasca Falls, kde doslova pršela voda všemi směry.
Viděli jsme i Athabasca Glacier.
Další zastávka byla u jezera Peyto Lake, zase přísahám, že jsem barvu vody neupravovala (vážně, vygooglujte si ho!).
A naše cesta s naším párem končila u jezera Lake Louise, kde jsme se chtěli ubytovat ve stejnojmenném kempu. K naší smůle měli úplně plno, tak nás pár ještě ochotně odvezl do jiného kempu, asi 20 km odsud někde in the middle of nowhere. Tak lepší, než spát v lese mezi medvědama no 🙂
Druhý den jsme se zase stopem dostali k vysněnému Lake Moraine. Tentokrát nám zastavila dodávka s asi 6 týpkama z Belgie, Zélandu a Austrálie, který se poznali přes internet a cestovali takhle spolu po parcích. Když jsme dorazili k jezeru, rozdělili jsme se, jedna půlka šla na 10 km hike po vrcholcích hor a druhá šla stavět vor. Totiž historka je taková, že na těchhle jezerech se dají půjčit loďky, ale na hodinu to stálo asi 50 dolarů, což byl samozřejmě nesmysl, tak se kluci z dodávky rozhodli, že si postaví svůj vlastní vor. Takže kluci stavěli vor a my jsme se vydali s holkama na trek.
Všude bylo spoustu sněhu, ale zároveň bylo asi 15 stupňů, což bylo celkem příjemný.
Teprve potom jsme se dostali k samotnému jezeru, které bylo to nejkrásnější, co jsem kdy vživotě viděla. Zažila jsem už hodně národních parků, ale tenhle byl ten nejkrásnější <3
Našli jsme ostatní kluky a opravdu se jim to podařilo! Pomocí gumicuků a našich lan svázali k sobě několik asi pětimetrových klád a vor byl na světě. Dokonce nás i svezli až do prostředka jezera (japonský turisti si nás fotili!). No uznejte, tohle se vám nestane, když cestujete svým autem a spíte v hotelích.
Rozloučili jsme s nima po celym dnu a zase jsme se ubytovali v dalším kempu, tentokrát ve (včera plném) kempu Lake Louise, kterej byl snad ten nejluxusnější, ve kterém jsme kdy byli. Nemuseli jsme se výjimečně bát, že nás v noci sežerou grizzly, protože byl obehnaný elektrickým plotem a dokonce jsme u vstupu potkali další pár, který stopoval, úplně stejně jako my a dohodli jsme se, že budeme sdílet jedno kempovací místo, abychom ušetřili.
Další den jsme se vydali zase dál, cílové místo byl Banff (Banff je zase hlavní město národního parku Banff). Chytli jsme opět asi páté auto, které nás vzalo až do centra města, kde jsme zase sebrali pár map a doplácali jsme se do kempu (teda zjistili jsme, že kemp je vzdálený asi 10 km od centra města a ještě ke všemu do ohromnýho krpálu, což na mapě vypadalo jako 500 metrů). Měli jsme čestvě nakoupené jídlo, takže těch 25 kilo na zádech nebylo úplně příjemných. Zabralo nám to několik hodin se dostat pěšky do kempu, načež jsme zjistili, že z centra města do kempu jezdí místní autobus za 2 dolary.
Poučeni jsme usnuli a druhý den jsme měli v plánu obří výšlap na horu. Svezli jsme se autobus přímo pod ní a dali jsme se do toho. Převýšení přes 1500 metrů nám zabralo asi 5 hodin. Celou dobu jsme křižovali lanovku, ale řekli jsme si, že se přeci nepovezeme lanovkou s tlustejma Amíkama 😀 Navíc jsme dopředu zjistili, že po 5pm jezdí lanovka dolu zadarmo, tak jsme se rozhodli, že si to vyšlápneme a dolu se svezem (pro úsporu času, né že bysme byli líný! :D).
Nahoře jsme se kochali panoramatama, posvačili jsme a prošli každý kousek vrcholku.
V Banffu jsme strávili pár dní a pak jsme se zase vydali na cestu. Chytli jsme stop, který nás odvezl přímo do Calgary (asi 100 km). Tam jsme se zase ocitli in the middle of nowhere, ale prakticky v centru. Měli jsme vyjímečně zarezerované ubytování, které jsme našli na airbnb.com. Měli jsme adresu, tak jsme tam autobusem byli za pár minut. Vysmátej týpek nás přivítal, my si chvilku odpočinuli a hned zase vyrazili obhlídnout město, a hlavně na pořádnýho burgra!
Celé město jsme vzali pěšky, dokonce jsme se i vyškrábali na největší kopec v okolí, odkud byl krásnej výhled na skyline.
A tím naše dobrodružství končí. Po dvou měsících na cestách jsme se s obříma krosnama vydali na letiště. Strašně se mi nechtělo domu, nejradši bych zůstala na jakýmkoliv místě, kde jsme byli.
Jen tak pro informaci, vás určitě zajímá, na kolik nás tahle cesta stopem po Kanadě vyšla. Byl to super-low-cost, a dohromady pro 2 lidi jsme za 14 dní v Kanadě zaplatili asi 10 tisíc 😀 Když na to koukám teď zpětně, řikám si, co nás to proboha napadlo, byl to ten nejšílenější nápad, co mě kdy napad 😀 Ale vůbec toho nelituju, byla to asi ta nejzajímavější a nejnapínavější cesta, kterou jsem kdy podnikla a už se těšim na další. Celej tenhle trip, nejen po Kanadě, byl mým splněným snem a jsem si jistá, že tam nejsem naposledy.
A co vy? Vydali jste se někdy někam stopem? Podělte se o zážitky!:)
Mějte se,
Eliška
<3