Ahoj!
Občas mám pocit, že mi chybí rozum a to, co jsme s Vojtou spáchali o víkendu je toho důkazem. V pátek večer jsem končila ve fitku kolem čtvrt na osm a když jsem dojela domů, chytla jsem roupy. Mělo být celý víkend krásně a tak jsem začla přemýšlet, kam bychom vyrazili. Už dlouho jsme chtěli do Vysokých Tater na Kriváň, a tak nás nenapadlo nic lepší, než se během půl hodiny sbalit a kolem desáté večer vyrazit na šestihodinovou cestu na Slovensko. Neměli jsme vůbec nic zjištěné a na Kriváň jsme se rozhodli vylézt jen na základě fotek na Instagramu.
Ke Štrbskému Plesu, odkud jsme měli vycházet, jsme dojeli asi v 6 ráno, tak jsme si ještě na dvě hodiny zdřímli v autě. Původní plán byl vzít s sebou stan a spacáky s tím, že někde pod vrcholem přespíme. Když jsme měli zabalené krosny, Vojta zjistil (nebo nás spíš utvrdil), že je samozřejmě stanování v národním parku zakázáno a navíc, že jsou ve Vysokých Tatrách přemnožení medvědi. Trošku jsme se toho lekli, nechali tedy stan v autě s tím, že to zvládneme na jeden zátah a vyrazili „nalehko“. I tak měl můj batoh něco před 15 kg.
Po hodině jsme došli k rozcestí, kde cesta na Kriváň odbočovala prudce nahoru, ale mělo to jeden háček. Přes cestu stál obří nápis: „Turistická cesta je od 1.listopadu do 15.června z důvodu bezpečnosti a ochrany přírody uzavřena“. To nás taky mohlo napadnout. No, přeci jsme nejeli 7 hodin tam a 7 zpátky, abychom si udělali hodinovou prcházku kolem Štrbského Plesa. Podlezli jsme kládu a vyrazili do krpálu. Cestou jsem neustále zakopávala, protože jsem vyhlížela medvědy a s Vojtou jsme se hodinu bavili tím, že jsme uvažovali nad tím, co budeme dělat, až nějakého potkáme.
Jakmile jsme vystoupali z lesa a vysoké stromy nahradila hustá kleč, byla jsem o trošku víc v klidu. Sněhu postupně přibývalo a začlo být chladno. Byli jsme po 3 hodinách asi v polovině cesty. Vyšlapaná pěšinka se pomalu ztrácela a pod pokrývkou sněhu jsme občas ani nevěděli, kudy jít. Šli jsme po vrstevnici jednoho z kopců s myšlenkou, že kdyby nám to uklouzlo, sjedeme dolů do údolí za 10 vteřin, takže jsme šli opravdu pomalu a dávali si pozor, kam šlapeme. Nutno podotknout, že za celou dobu jsme potkali jednoho člověka.
Nakonec jsme dorazili na úpatí Malého Kriváně, kde se tyčil poslední rozcestník, který hlásal Kriváň – 1:15 hod. Nacházeli jsme se ve výšce 2120 m.n.m. Času nám ubývalo, protože jsme šli s patnácti kily na zádech pomaleji, než rozcestníky počítaly. Čekal nás nejhorší úsek, který spočíval v krpálu, který se zdál být přímo kolmý a z většiny byl pokrytý sněhem. Nasadili jsme mačky a uklidili turistické hole, protože jsme potřebovali ruce. Doslova jsme se plazili po kluzkých kamenech a nohy se nám smýkaly po sněhu.
Takhle se nám podařilo vyšplhat asi 20 metrů (zbývalo ještě asi 500), než nás napadla myšlenka, jak se vlastně dostaneme dolů. Rozhlédli jsme se kolem sebe a viděli spadané laviny a kameny a došlo nám, že tohle asi opravdu bude nad naše síly. Navíc se začlo nad Kriváněm zatahovat a než bychom vylezli nahoru, bylo by cca půl šesté odpoledne. Čelovky jsme sice měli, ale nelíbila se mi úplně představa sestupu ve tmě lesem, obydleným několika stovkami medvědů.
Takže jsme to asi 300 výškových metrů před cílem otočili a pomalu jsme se smýkali ze skály dolů. Opravdu nám těch 20 metrů trvalo asi třičtvrtě hodiny.
Medvěda jsme naštěstí žádného nepotkali a k autu jsme se doplazili skoro po čtyřech v sedm večer. Jak by řekl Jára Cimrman: „Severní pól (ne)byl dobyt.“
Neměli jsme kde přespat, takže nás nenapadlo nic lepšího, než sednout do auta a odfrčet zpátky do Prahy. Dojeli jsme asi v půl třetí ráno a musím říct, že vživotě jsem rychleji neusnula 😀
Nejvtipnější na tom všem ale bylo to, že fotky Kriváně, které jsme viděli na internetu vůbec neodpovídaly tomuto Kriváni, neboť na Slovensku jsou Kriváně asi čtyři. Fotky, podle kterých jsme soudili, že výstup zvládneme, byly z Kriváně ve Fatře, která měří pouhých 1709 m.
A tím skončil náš slavný výšlap na Kriváň. Směju se naší hlouposti ještě teď. Koupili jsme si Slovenskou dálniční známku na 10 dní, tak přemýšlíme, že bychom se tam o víkendu vrátili a zkusili si výšlap na Rysy, ovšem s důkladnější přípravou. Byl někdo na Rysech? :))) Díky za jakékoliv tipy!
Pěkné pondělí!
E.
