Ahoooj!
Je tu poslední článek z Havaje – tentokrát z největšího ostrova. Doufán, že jste viděli i moje články z Maui, Kauai a Honolulu! Big island je známý pro sopky Mauna Kea a Mauna Loa, takže už asi tušíte, že velkou část vnitrozemí tvoří lávová pole. Je tu také množství nádherných pláží, které stojí za válečku. Pojďme to ale vzít postupně:)
Přiletěly jsme odpoledne na letiště, které vypadalo jako malá tržnice, pár stánků a jinak nic.
Vyrazily jsme do půjčovny pro auto. Naše zabookované economy auto ještě nebylo připravené, takže nám za stejnou cenu nabídli obrovský pick-up RAM 1500 s šestilitrovým motorem. Málem jsem omdlela radostí, věděla jsem, že RAM žere víc než my dvě dohromady, ale ani za nic bych se ho nevzdala. Taky jsem tušila, a správně, že se budeme celý týden hádat, kdo bude řídit.
Následoval nákup ve Walmartu a pak volal chlapík z kempu, kde jsme měly spát první noc, ať nejezdíme, že je rozbouřené moře a kemp je zavřený. Pomalu se stmívalo, zaparkovaly jsme tu naši káru na veřejném parkovišti v Koně a usnuly. V noci nás budil správce, ale když jsme mu vysvětlily situaci se zavřeným kempem, nechal nás v pohodě spát do rána.
Ráno jsme vyrazily na první naplánovanou pláž – Makalawena, na kterou jsme musely ale dojít asi půl hodiny po lávovém poli. Nejen, že pláž byla nádherná, čistá, s tyrkysovým mořem, ale ještě jsme tam byly úplně samy.
Pak jsme popojely na další pláž, kterou jste mi doporučili na Instagramu – Kikaua Point. A tady jsme našly ráj. Pro nás nejkrásnější pláž na Havaji. Počkat, neříkala jsem to už? Želv tu bylo víc než lidí a moře neskutečné.
Odpoledne jsme stihly ještě krátký trek na Pololu Valley lookout a Awini Trail až k Nui Lookout. Večer jsme jely po nádherné scenic road Kohala Mountain Road. Kochaly jsme se tak, že do kempu Laupahoehoe jsme přijely až pozdě večer a stan jsme stavěly za tmy. Jak moc byl kemp úžasný jsme tedy ocenily až ráno. Snídaně na břehu moře, za vycházejícího slunce, to se prostě neomrzí.
Ráno jsme vyrazily do posvátného Waipio Valley. Je to údolí, kde sídlili havajští králové. Do údolí vede jedna z nejstrmějších cest na světě, která má sklon někde až 40 stupňů. Z tohoto důvodu nahoře stojí hlídač a pouští dolů pouze auta s 4×4 náhonem. Asi z obavy, aby se jim dole v údolí nehromadili turisti, hihi.
Zaparkovaly jsme v údolí, přebrodily řeku a chvíli chillovaly na černé pláži. Pak jsme se vydaly na začátek Waimanu Trail. Je to vícedenní trek do vedlejšího údolí, ale my jsme po něm chtěly jít aspoň kousek. Bylo obrovské vedro, tak jsme se dovlekly jen k první vyhlídce a otočily to zpět.Při zpáteční cestě z údolí jsme vzaly na korbu naší RAMky dva stopaře, kterým se nechtělo šlapat do kopce. Vůbec se jim nedivim.
Zajely jsme na kávu do městečka Hilo a pak už jsme dorazily do Volcanoes National park. Nejdřív jsme postavily stan v kempu Namakanipaio a pak vyrazily do mamčiného oblíbeného visitor centra. Tam se nás ujal ranger a asi hodinu se nám věnoval, doporučil nám trasy, co vidět a co vynechat. Jeho rad jsme se držely a rozhodně se nám to vyplatilo. Užily jsme si Volcanoes v plné kráse a většinou bez lidí.
Nejdřív jsme vyrazily na Steams Vent, což je krátká procházka s výhledem na Kilaueu kolem puklin v zemi, ze kterých se valí pára. Je to způsobeno vodou, která se dostává dolů do horkých vulkanických hornin a na povrch se vrací jako pára. Je to trochu zneklidňující, cítit to množství energie pod nohami. Kilaulea je totiž nejaktivnější sopka na světě. Před dvaceti lety láva z její erupce zalila dvě města a také část hlavní státní silnice. Erupce tu probíhají celkem často. Díky nim se také ostrov Big Island zvětšil cca o 200 hektarů. My jsme neměly to štěstí (nebo naopak měly) a Kilaulea byla klidná. Přišly jsme sice o velkou atrakci, ale nějak se nám zdá, že příroda už s námi lidmi ztrácí trpělivost, takže možná to takto bylo lepší.
Poté jsme se vypravily na Devastation Trail, což je poměrně krátká cesta územím, kde výbuch zlikvidoval les a zasypal jej miliony tun sopečného popela. Prošli jsme se i po silnici zničené zemětřesením.
Ráno jsme vyrazily k moři podívat se na skalní oblouk Holei Sea Arch, projely jsme celou Chain of Craters Road, která vedla mezi ztuhlou lávou. Říká se, že na Kilauee sídlí bohyně pele a ztuhlá láva jsou její vlasy. Je fakt, že to tak opravdu vypadá. Pokusila jsem se to natočit dronem, jestli se mi to povedlo, máte možnost vidět v mém videu z Havaje.
Pak jsme se vypravily na Mauna Ulu, sopku, která soptila naposledy v roce 1974. Vyletěla jsem nad ní opět dronem, takže je vidět krásně celý kráter.
A pak už nás čekal výlet, na který jsme se hodně těšily – západ slunce na Mauna Kea, což je nejvyšší sopka na světě a vlastně také nejvyšší hora na světě, pokud to bereme od skutečného úpatí, které je v tomhle případě pod vodou. Mauna Kea je vysoká 10 205 m. Je tedy vyšší než Mount Everest, ale má smůlu, že jejích 5000 m leží právě pod hladinou oceánu. V každém případě je to nejvyšší hora Havajských ostrovů, takže nám nemohla uniknout.
Na vrcholu Mauna Kea je spousta obrovských dalekohledů, včetně zařízení NASA. Dokonce se tu staví největší dalekohled na světě. Vrchol Mauna Kea velice často ční nad mraky, a tak je tu minimum světelného smogu. Je tedy ideální ke zkoumání vesmíru. Díky observatořím je až na vrchol vybudovaná silnice Saddle Road, takže tentokrát nás dobytí vrcholu nestálo téměř žádnou námahu. Na vrchol smí opět jen auta 4×4, ale potkali jsme i pár odvážlivců s běžnými auty. Po cestě je nutno zastavit se ve Visitorském centru kvůli aklimatizaci na vyšší nadmořskou výšku.
Nahoře na vrcholu na nás padla úplná euforie, nevím jestli jsme byly trochu sjeté tím řídkým vzduchem, každopádně jsme tam lítaly, fotily, kochaly se a těšily se na západ slunce. Mezitím přituhovalo a sílil vítr, teplota se pohybovala okolo mínus 6 stupňů, pocitově však bylo mnohem chladněji. Ale vydržely jsme. Západ slunce byl naprosto E P I C K Ý!!! Sice mi málem umrzly ruce, ale stálo to za to. Už jsem věřila tomu, že tady bývá sníh a dokonce se tu lyžuje. Na Havaji!!! Byl to jeden z nejhezčích zážitků na Havaji.
Po cestě zpátky do Kony jsme se zastavily na prohlídce kávové farmy Kau Cofee. Oblast okolo Kony je totiž vyhlášená kávou a opravdu je vynikající. Prý je to zásaditou půdou na úbočích sopek. Kromě prohlídky a zajímavého výkladu jsme na farmě stihly nakoupit několik kilogramů kávy, makadamových ořechů a dalších lahůdek. Další zastávka byla opět za jídlem a výtečnou kávu – v pekárně Ponaluu Bakery, prý nejjižnější pekárna USA. A do třetice Paradise Meadows, lokální farma s výtečnými dezerty a pražírnou kávy.
Nedalo nám to a ještě jsme navštívily opravdu nejjižnější bod USA – South Point, kde jsme obdivovaly místní, kteří skákali z vysokých útesů do oceánu.
Blížil se konec naší cesty, přespaly jsme v nádherném kempu v Hookena Beach, kde jsme si večer, při západu slunce, daly šampíčko na břehu moře. Většinou si dáváme šampíčko na vrcholu nejvyšší hory naší destinace, ale na Mauna Kea byla takový kosa, že bublinky bylo to poslední, na co jsme myslely.
Ráno nás čekal poslední park – Puuhonua NP, opět posvátné místo havajských králů. Je to nádherné místo plné tradičních havajských soch Tiki, zbytků chrámu a původních obydlí. Ta energie je skoro hmatatelná.
Mířily jsme pomalu k cíli naší cesty. Cestou jsme se zastavily na několika plážích, v kavárnách, na poké, prostě jsme si ten poslední den opravdu užily. Zajely jsme znova na nádhernou pláž Kikaua Point, stále plnou želv a poslední noc strávily v úžasném kempu Kohanaiki Beach, odkud jsme to ráno měly jen malý kousek na letiště.
Vrátily jsme auto a ráno přes Honolulu jsme odletěly do Kahului. Tam jsme ještě nakoupily dárečky, naposledy se přejedly havajskými specialitami a odletěly zpátky do New Yorku. V New Yorku jsme přespali ještě jednu noc, pokoupily ve vánočních slevách a spokojené, odpočaté, šťastné, vysmáté, hubené, opálené a plné zážitků a fotek nasedly na letadlo do Mnichova.
Nechápu, kam jako ten měsíc utekl. Byla to jednoznačně jedna z nejkrásnější destinací, kde jsem byla.
E.