Ahoooj!
Asturias. První výlet do ciziny od ledna. A proč zrovna Španělsko? Protože přítel miluje surf a já miluju hory. A v Asturii máte obojí bezprostředně blízko od sebe.
Ale nakonec se povedlo. Sice jsme museli letět z Frankfurtu, do kterého jsme vyrazili autem, ale letenky nám nikdo nezrušil a my se konečně někam dostali letadlem.
Letěli jsme s Lufthansou Frankfurt – Bilbao. Nutno podotknout, že letenky byly ultimátně drahé (zpáteční kolem 7.000Kč). Frankfurtské letiště bylo poloprázdné, obchody zavřené. Roušky samozřejmostí. Při xrayi se měřila teplota a koukalo se pod roušku, jestli tam náhodou něco nepašujeme 😀 A tím to haslo.
V letadle to bylo o něco horší, do Ameriky bych letět nechtěla, protože se nesměla sundat ani v letadle. Zvláštní nám přišel fakt, že i v téhle době si musíte připlatit za to, pokud chcete sedět spolu. Pokud to necháte náhodě, schválně vás system rozesadí, abyste si za místo vedle svého spolucestujícího zaplatili. Není to trochu nezodpovědné, dávat vedle sebe dva cizí lidi a ty společně cestující rozsadit? Neměl by i v letadle být rozestup alespoň jedno místo?
No, přijeli jsme do Bilbaa, půjčili auto (které bylo naopak ukrutně levné – kombík za cca 2.000 Kč na týden) a omrkli centrum s neskutečným Guggenheim museum. Kopli jsme do sebe oběd a vyrazili na 2,5 hodiny dlouhou cestu po pobřeží k vile s názvem Salty Lobos.
Salty Lobos je cool vila patřící Čechům, kteří provozují surf campy, ale můžete se ubytovat i mimo camp, což jsme udělali i my. Jarda tu byl na campu, takže ubytko a půjčení surfů bylo easy.
Na vile jsme na tři hodiny odpadli do kómatu a večer vyrazili na první surf na Playa de Rodiles. Bohužel ze surfu nemám žádné fotky, protože…. um.. no protože jsem surfovala 😀
Hned druhý den jsme po ranním surfu na Playa de Moris vyrazili do hor. Asi hodinku od Salty Lobos je národní park Picos de Europa s dvoutisícovkami a jezery Lagos de Covadonga. Auto musíte nechat dole na parkovišti a nahoru do vnitra parku vás za nějakých 10EUR doveze shuttlebus. Parkování je ale zdarma.
Dá se tu strávit celý den. Jezera jsou obrovská a chvíli trvá, než je obejdete. Můžete i vyšplhat na nějakou skálu (což jsme pochopitelně udělali vzhledem k tomu, že jsme oba kozorozi a trpíme capricorn syndromem, který spočívá ve vylézání na to nejvyšší, co široko daleko je). Od jezer je pěkný výhled na skály a naopak ze skal je pěkný výhled na jezera.
Když jsme se odpoledne vrátili k autu, ještě jsme zajeli mrknout na kostel Covadonga s přilehlou kaplí ve skále.
Na západ slunce jsme pak vyrazili na Playa de Espasa, kde jsme si udělali malý piknik a jen tak zírali na oceán.
Pak si ale Jarda vzpomněl, že když tu byl na surfcampu, byli na západ slunce na vyhlídce Fito, která je vysoko v horách, přímo nad Espasou. Rychle jsme ještě skočili do auta a vyjeli do kopců. Po 15 minutách jsme stáli nahoře na vyhlídce a nechápali odstíny, do jakých se obloha zbarvila. Bylo tu o dobrých 10 stupňů mín, než dole na pláži.
Další den jsme si přímo od vily půjčili kempovací dodávku One Surf Van (z roku 1991 a s českou SPZ! haha), kam jsme se na další 4 dny nastěhovali. Chtěli jsme trochu objet pobřeží a omrknout pár zajímavých pláží a míst. V Asturii je povoleno zaparkovat a přespat s campervanem víceméně kdekoliv.
První den jsme objížděli všechny možné pláže. Plán jsme neměli žádný – prostě kde se nám líbilo, tam jsme zastavili. Na spaní jsme parkovali buď někde v horách nebo přímo na pláži. Nutno ale podotknout, že jsme s naším vanem poutali dost pozornosti, protože jednak zněl jako traktor a druhak neměl úplně v pohodě startér, takže jsme startovali vždycky tak 5 minut 😀 Občas jsme sklidili i potlesk ve chvíli, kdy se motor chytnul.
Zní to celé jako jedna velká romantika v obytňáku, ale docela jsme se zapotili, abychom našli místo bez lidí. Korona-nekorona všude bylo takové množství campervanů, že to bylo občas otravné.
Zastávku jsme si udělali v překrásném městečku St Vicent, kde jsme se ultimátně přežrali kalamáry a paellou. Zaparkovat tuhle krávu byl trochu oříšek, ale po půl hodině jsme sedmimetrové místo našli! 😀
Na Gaztelugatxe (tzv. Dragonstone), kousek od Bilbaa, jsme se oba strašně těšili. Natáčel se tady Game of Thrones a i přesto, že jsem neviděla jediný díl, jsem byla úplně nadšená. Vstup do areálu je sice zdarma, ale musí se rezervovat. Což jsme samozřejmě nestihli včas a lístky byly vyprodané. Někde jsem se dočetla, že po 19:00 už nikdo lístky nekontroluje a vstup je tedy volný. V 19:15 jsme s rachotem přijeli na parkoviště a vyrazili podle cedulí.
Opravdu nás nikdo nekontroloval. Cesta ke kapli na vrcholu hory je docela náročná a na žabky to určitě není – kamenitá cesta, převýšení tak 300 metrů a stovky schodů. Za odměnu ale potom minimum lidí a krásné výhledy.
Odjezd z Gaztelugatxe se nakonec stal zážitkem, protože jsme zapomněli zhasnout světla. A co se stane se starým autem, když zapomenete zhasnout? Vybije se baterka. Takže jsme museli tlačit. Měli jsme pořádnou kliku, že parkoviště bylo celkem z kopce a už na něm nikdo nebyl, takže jsme měli KAM tlačit. Po pár minutách se povedlo a my frčeli dál.
Další den jsme si zasurfovali na Playa de Gerra, kde jsme se shodli, že bylo nejlepší surfování. Cvakli jsme tu i pár fotek, abyste mi věřili, že jsme fakt na surfu byli 😀
Tenhle trip se nám líbil tak strašně moc, že jsme se rozhodli, že vyrazíme na Salty Lobos znovu v září.
Toť ode mě vše a zase příště! 🙂
E.
