Ahoj,
Doufám, že si užíváte zase trochu toho sluníčka a já přicházím s posledním dílem z našich norských dobrodružství. Je zase hrozná spousta fotek, jelikož toho bylo tolik (a všechno bylo tak nádherné!!!), tak se můžete radovat, že tohle je už konečná:))
Loučili jsme se v Kristiansundu, ze kterého jsme se tedy vydali na jih a naším dalším cílem byl Innerdalen, který Vojta našel tak trochu náhodou při brouzdání po internetu a plánování naší cesty. Je to až s podivem, protože se o tomto údolí povídá, že je tím nejkrásnějším v celém Norsku! Posuďte sami… Sice jsme údolí neprošli celé, jelikož počasí nebylo zrovna příznivé a tak jsme se vydali jenom začátek údolí, za které jsou považovány turistické chatky Renndølsetra, od kterých je nádherný výhled na majestátně čnící špičatou horou Innerdaltårnet. Tahle typicky norská turistická chatka s travnatou střechou byla obklopená i malou farmou, takže jsme i pokecali s norskýma krávama. Po chvilce strávené u chatek vysvitlo sluníčko a naskytl se nám ještě hezčí pohled na celou scenérii. Tak jsme vytáhli vlajku a trochu si zapózovali 😀
Pak jsme se vydali opět směr Jotunheimen, jelikož nás čekalo ještě pěkných pár stovek kilometrů v autě. Projeli jsme opět další skvostná údolí jako například Drivdalen, nejstarší národní park Norska Rondane a také Dovrefjell – Sunndalsfjella, ve kterém se nachází jedny z nejvyšších norských hor a také stáda prastarých pižmoňů severních. Jednoho se nám dokonce podařilo zahlédnout, ale bohužel byl poměrně daleko. K večeru se nám podařilo dojet do Jotunheimenu, ve kterém bohužel zrovna pršelo (což už tak bylo klasickým příběhem posledních pár dní naší cesty).
Rozhodli jsme si odpočinout v chatě norského turistického spolku, ze které jsme další den vyrazili na Besseggen. Chata byla obrovská a útulná, rozdělená na několik objektů, určených pro nocleh a i my jsme tu přespali. Poprvé po 10 dnech v suchu a teple. Později se udělalo venku nádherně, a tak jsme strávili v prosklených místnostech přímo u krbu a s knížkou příjemné odpočinkové odpoledne.
Další ráno jsme se brzo sebrali a vyrazili na další celodenní výšlap, měřící 30 kilometrů.
Výšlap na Besseggen nebyl úplně nejlehčí, ale především byl náročný časově. Jelikož jsme vyrazili brzy ráno a byla zatím poměrně zima, rozhodli jsme se (také s vědomím toho, že předpověď hlásila nádherné počasí až na poledne a později), že první část cesty půjdeme spodem, kolem jezera, k další turistické chatě Memurubu. Cesta neměla být náročná, ale i tak nám nějaké čtyři hodiny zabrala. Horší bylo, že nás i tak fyzicky vyřídila a nebyla moc pozoruhodná. A to nás teprve čekal výšlap nahoru! Naštěstí nás celý den provázelo krásně počasí a neúnavné sluníčko, které udělalo celou cestu mnohem přijemnější. Překvapilo nás opět, kolik turistů se tímto směrem vydalo společně s námi. Opravdu kvanta lidí, pochodujících v obou směrech, povětšinou ještě s úsměvem na rtech a elánem, jelikož téměř všichni první (nebo druhou) část cesty putovali lodí. My mohli jenom nadávat, že jsme se nerohodli stejně:) Túra po Besseggen Ridge ale byla nejspíš tou nejkrásnější, kterou jsme za celý výlet podnikli. Sice jsme pořád stoupali a stoupali a když už si člověk myslel, že už to výš ani nejde, vzápětí se před ním tyčil další vrchol! Každopádně bylo bonusem, že jsme měli neuvěřitelné štěstí a na vlastní oči pozorovali stádo sobů, čímž se nám splnilo další malé přání a mohli jsme si odškrtnout pozorování dalšího úžasného zvířete.
Po návratu zpátky k chatě jsme se sbalili a dali si na jednorázovém grilu prvního pořádného norského lososa.
Teď už před námi bylo jen Oslo a cesta zpět. V Oslu jsme navštívili za dva dny strávené tam několik známých míst, ale i několik míst, kterých jsme se při minulé návšěvě bez auta vzdali. Mezi ty opravdu zajímavá patřil například Vigeland Park a Ekeberg, který poskytuje výhled na Oslo, při kterém Muncha napadlo nakreslit Výkřik. Oslo, v čele s krásnou operou jsme si opět užili a vyrazili přes Švédsko, které nám bohužel celé příšerně propršelo a tak jsme si z Malma nikterak impozatntní zážitek nepřivezli. Za to v Kodani, kterou jsme už navštívili loni v létě, jsme si užili nenadálé změny počasí a prošli se k Malé mořské víle a nejhezčí části – Nyhavnu.
To by bylo z našeho letního putování zatím všechno, doufám, že se vám články a fotky líbily a třeba jsme vás něčím i inspirovali… Rozhodně Norsko doporučujeme každému, kdo má rád krásnou přírodu a chce se podívat do jedné z nejkrásnějších a nejčistších zemí (minimálně) Evropy. My si Norsko zamilovali a určitě se tam alespoň jednou ještě podíváme! :))
__