Ahoooj!
Křišťálově čistá voda bez turistů. Hory kam se podíváš. Rozkvetlé louky po cestě.
Tak nějak bych Lago di Saoseo popsala pár slovy. Spousta lidí by si nejspíš řeklo: “jo, dobrý, další jezero.” Jenže pro mě je jedním z nejdůležitějších aspektů toho, jaký pocit z místa mám, je počet lidí. Tady jich sice pár bylo, ale všichni byli na stejné vlně – nejpíš proto, že se k jezeru musíte minimálně hodinu a půl škrábat do kopce. Leží totiž ve více než 2000 metrech a Asiati a další rychlocestovatelé, co vyskáčou z autobusu, se sem už nedostanou.
Zaparkovat se dá na silnici č. 29 hned za motorestem/restaurací Sfazú. Směrem nahoru do kopce je parkoviště po levé straně. Pěšky se pak vráťte k motorestu a od něj asfaltkou strmě do kopce. Pokud by se vám nechtělo po svých, můžete od silnice vyjet autobusem až k chatě Rifugio Saoseo, ale to se nám zdálo po celodenním sezení v autě jako ten nejhorší možný nápad. Od horské chaty je to ještě asi 15 minut k jezeru.
Celé Lago di Saoseo se dá obejít, což jsme přesně udělali. Je vážně kouzelný ze všech stran. Dali jsme si tu s Kubou takový malý piknik a letěli zase dolů. Po cestě jsme našli spoustu lesních jahod, takže jsme se ještě dorazili. Původně jsme tu chtěli i kempovat, nicméně jsme to nestihli a museli jsme přespat na nedalekém Julier Passu. A jsem docela ráda – tady by se nám místo na stan hledalo docela špatně.
Já musím říct, že z celého roadtripu po Švýcarsku pro mě bylo Saoseo největším překvapením, protože jsem ho dřív vůbec neznala. Docela mě baví ty sociálníma sítěma neprovařený místa, který si zachovávají svoje kouzlo právě tím, že se na něm potkávají opravdoví milovníci přírody.
P.S.: Kdybyste chtěli vidět, jak Saoseo vypadalo z pohledu Kuby, mrkněte na jeho článek.
E.
