Ahooooj!
Tak naše cesta pokračuje a my se dostali do Joshuy! Když jsem tu byla naposledy, celý národní park byl z důvodu záplav zavřený, takže jsem ho moc neviděla. Konečně jsem měla příležitost ho pořádně prozkoumat, a to dokonce i v noci.
Rozhodli jsme se totiž, že tu přespíme. A ne jen tak obyčejně. Like a boss. Ve stanu. Na divoko. Vlastně jsme si ani nebyli jistý, jestli se to může. Teda spíš jsme byli přesvědčený, že se to nemůže, ale stejně jsme to chtěli zkusit. No a jak to teda vlastně dopadlo?
- Jak jsme si mysleli, že to bude probíhat:
Přijedeme tam za tmy, v budce u vstupu už dávno nikdo nebude, takže se zhasnutýma světlama vjedeme do parku, případně zvednu závoru (pokud tam nějaká bude). Popojedeme pár kilometrů, zaparkujeme auto na nějakym odpočívadle, vydáme se kousek od ní a tam postavíme stan. Ráno se před východem slunce zpakujem, aby nás nikdo nezmerčil. - Jak to opravdu probíhalo:
Přijeli jsme za tmy k budce u vstupu, ve které se svítilo a stála tam ženská. Zastavili jsme u budky a koukali na ní. Ona se nás zeptala, jestli máme rezervaci. Netušili jsme jakou rezervaci má na mysli, tak jsme odvětili, že asi ne. Odpověděla, že všechny kempy jsou plný (cože, tam jsou nějaký kempy?!) a jedinej, kterej má volno je ten na kraji města (asi 10 mil zpátky). Dala nám mapu a ukázala nám, kde tenhle kemp je. Poděkovali jsme, vjeli do parku a hned za budkou jsme se otočili a vyjeli zase ven, protože za náma už stáli netrpělivý kempaři, který evidentně MĚLI rezervaci. Zastavili jsme pár metrů od budky s tím, že se teda poradíme.Spát v kempu na kraji města se nám moc nechtělo. Padl i návrh, že počkáme, než ženská v budce půjde domu (bylo 16:30), což jsem vylepšila návrhem, že počkáme až půjde na záchod a rychle projedeme vjezdem. Padl taky návrh, že nebudeme čekat vůbec a až se nebude koukat, projedeme stokilometrovou rychlostí kolem ní a auto zaparkujeme v jednom z kempů mezi ostatní auta, aby nás nedohledala.
A pak mě napadlo, co kdybysme se jí normálně zeptali, jestli můžeme stanovat na divoko, mimo kemp. Za to nic nedáme. Kdyžtak zvolíme jednu z předchozích variant.
Znovu jsme se otočili a najeli k budce. Začali jsme slovy: „tohle asi bude znít jako hodně blbá otázka, ale…“ Ženská nás vyslechla, nejdřív vykulila oči, ale pak řekla, že jsme to měli říct hned, a že jasně, že to jde, ale jen musíme postavit stan víc než 1 míli od silnice a víc než 500 feet od turistické stezky. Byla z toho tak hotová, že nás zapomněla při vjezdu zkásnout o $25 za vstup a my jsme uháněli do útrob parku.Našli jsme turistickou stezku a měřili vzdálenost od silnice a turistické stezky. Našli jsme suprový místo hned vedle jednoho z jedinečných stromů (to byla moje podmínka, abych nemusela pro fotku chodit daleko:D). Postavili jsme stan a kolem sedmý už jsme si povídali zachumlaný ve spacákách.
Druhý den jsme stan složili při východu slunce a vydali se prozkoumávat jeho krásy. Projeli jsme celou silnici a já občas za jízdy vyskakovala z auta kvůli každému stromu, který se mi líbil.
Na oběd jsme už národní park opouštěli a vydali se do oblíbeného Denny’s na další nezdravej oběd. Zajímavý je to, že je to vlastně poušť a přes den tam slunce pálilo na 28°C a v noci předpověď hlásila něco kolem 5°C.
A co vy? Byli jste někdy v Joshua NP? Líbilo se vám tam? Povězte mi vaše příhody! :))))
E.
