Ahoooj!
V prvním článku jsem sice psala, že jsme za měsíc prozkoumaly čtyři ostrovy, ale ten třetí – Oahu – byla tak trochu lež. Když jsme plánovaly, co budeme dělat na Silvestra, jednohlasně jsme se shodly, že nejlepší bude hlavní město Honolulu. Ale nezbýval nám žádný čas na to, abychom prozkoumaly celý ostrov. Jak jsme tenhle problém vyřešily? S mými organizačními a time-managementovými schopnostmi, pobranými z VŠE, celkem lehce.
Dopadlo to tak, že do Honolulu jsme přiletěly vlastně jen na jednu noc – na tu poslední v roce 2019.
31.12. ráno tam, 1.1. odpoledne pryč.
Dorazily jsme docela brzo ráno, ještě jsme neměly připravený hotel – náš druhý a poslední na Havaji. Nechaly jsme bagáž na recepci a vyrazily na sightseeing tour, která se trochu změnila na food tour.
Mamka neprozřetelně polevila v ostražitosti a zcela lehkovážně nechala naplánování trasy na mně a to nebyl dobrý nápad. Omylem jsem naplánovala chodící trasu nikoliv po památkách, ale po restauracích, kavárnách a bistrech.
Nejprve jsme vyrazily do Leonard‘s Bakery na malasadas. Na Havaji míchají různé národnosti a tedy i kuchyně, tyto koblížky obalené v cukru a plněné různými náplněmi jsou spíše portugalského původu, ale na Havaji zdomácněly a v této pekárně je dostanete ještě horké a obalené v cukru. Tedy když si na ně vystojíte pořádnou frontu. No my jsme si na ně rozhodně počkaly. Malasadas s kokosovým krémem, to byla extáze.
Ještě nám ani neslehlo a pustily jsme se do tentokrát tradičního havajského jídla – poké. Už jsem psala, že jsme na poke pořádně ujížděly. Pokud jsme nebyly v buši, většinou jsme neodolaly a ochutnaly jsme různé druhy. Nejlepší jaký jsme jedly byl ale jednoznačně v Ono Seafood, maličké bistro, ale úžasné, čerstvé ryby.
Vrátily jsme se na hotel, ubytovaly se a konečně jsme vyrazily na vyhlášenou Waikiki beach. No, byla krásná, ale my jsme byly tak namlsané z pláží na Kauai, že jsme byly trochu zklamané. Hlavně byla přeplněná lidmi, hned za pláží rušná silnice a mrakodrapy. Ani jsme se na ní nevykoupaly.
Radši jsme šly ochutnat další pochoutku – BBQ ribs, ale to už byla poslední prasárnička v Honolulu.
Když se setmělo, těšily jsme se na představení Hula Dance, které se koná každý den přímo na Waikiki Beach, u sochy vyhlášeného surfaře – Duka Kahanamoku. Ale na Silvestra se nekonalo a tak jsme vyrazily na docela dlouhou procházku nočním Honolulu. Nachodily jsme asi 15 km, při zpáteční cestě jsme si počkaly ve 23:00 na první ohňostroj u hotelu Hilton, přiťukly jsme si plechovkou ginu a pak jsme sen přemístily na hlavní pláž, kde jsme si s s další skleničkou šampaňského počkaly na půlnoc. Ohňostroj byl krásný, ale okolo 1.hodiny už jsme byly v posteli. Rozhodně nikde nebyly žádné veřejné bujaré oslavy, tím že se v USA nesmí pít na veřejnosti, většina oslav se přesunula do klubů a na ulicích byl chvíli po půlnoci opravdu klid.
Ráno jsme poměrně brzo vyrazily ještě pro pár fotek na prázdnou pláž, chvíli jsme se povalovaly u hotelového bazénu a pak vyrazily s předstihem na letiště s tím, že se zajedeme podívat ještě na Pearl Harbour. Samozřejmě, že na Nový rok bylo zavřeno, takže jsme počkaly akorát tak na letadlo na poslední ostrov – Big Island. Ale o tom zase příště.
E.
