Ahoooooj!
S články z Tanzánie rozhodně nekončím, protože hned jak jsme slezly z Kilimanjara, přesunuly jsme se s mamkou na další dobrodružství, kterým bylo safari!
Ani jedna jsme na ničem takovém nikdy nebyla a upřímně jsme neměly ani tak vysoké očekávání, protože přeci všechno známe ze ZOO žejo:D
Nojo, ale ono to tak úplně nebylo.
To, že dva dny na safari byly nesmyslně drahé asi zmiňovat nemusím, nicméně jsme si řekly, že nás zvířata sice moc netankujou, ale aspoň jednou za život bychom divočinu asi vidět měly. Navíc je dost možný, že za deset let už tady některý zvířata nebudou, takže to je jedinečná příležitost.
Už od průvodců na Kilimanjaru jsem vyzvídala, které národní parky jsou na safari nejlepší, takže jsme věděly, že chceme rozhodně vidět NP Tarangire a NP Ngorongoro. A tak jsme našly agenturu, která je jeden den v Tarangire a jeden den v Ngorongoro, což nebylo tak těžké. Ta, co jsme využily my, se jmenovala Avocet Tanzania Safari a můžu jí jenom doporučit:)
Tenhle dvoudenní výlet jsme rezervovaly vlastně jenom den dopředu, takže to bylo celkem spontánní. V hotelu ve městečku Arusha nás agentura naložila do terénního jeepu a spolu s dalšíma 4 lidma jsme vyrazily. Byly jsme upřímně docela rády, že s náma jedou Evropani, protože řeknu vám, být přes týden jen s místníma domorodcema bylo až až. Všechny jeepy mají otevřenou střechu, to znamená, že v autě stojíte a nemusíte mžourat ze špinavýho okýnka.
Když jsme dorazili k bráně národního parku, nestačili jsme se divit. Původně jsme si myslely, že vyfasujeme dalekohledy a budeme vyhlížet a šílet z každé šedé skvrny kilometr daleko a debatovat o tom, jestli je to slon nebo nosorožec.
Už prvních dvě stě metrů za vstupem do parku nám přes cestu běhaly opice. Za další dvě minuty jsem uviděla onu šedou skrvnu daleko za obříma baobabama, a tak jsem začala strašně ječet a posléze všichni ostatní se mnou. Vypadalo to na slona. Průvodce, který byl zároveň náš řidič, nás uklidňoval, že určitě uvidíme slony i blíž. A pak se metr od auta prošla zebra. A pak deset zeber.
A už to začlo. Nevěděla jsem, kam se mám otáčet dřív, protože všude kam jsem se podívala byla zvířata. Sloni, pakoňové, opice, žirafy, zebry, pštrosi, hroši, antilopy a desítky dalších.
A pak jsme uviděli první lvy. Ty se většinou o turisty moc nezajímají, takže ty je trochu těžší spatřit, ale my jsme měli štěstí a spatřili je asi 20 metrů od nás.
Na konci dne jsme se přesunuli do kempu, kde jsme měli přespat. Koho by napadlo, že spaní ve stanu znamená spaní ve stanu, ve kterém jsou normální postele a dvě místnosti, z toho jedna je koupelna se sprchou a SPLACHOVACÍM záchodem?!
Druhý den jsme vyrazili do kráteru Ngorongoro, který sám o sobě je celkem fascunující. A teď k tomu přičtěte všechna ta zvířata <3
A pak přišlo něco neuvěřitelného. Potkali jsme slony. Jasně, druhý den už nic neobvyklého. Ale tihle byli asi pět metrů od silnice. Celá rodinka. A pak se najednou všichni rozešli směrem k našemu autu. A pořád šli. Zastavili se asi 2 metry od auta a koukali na nás. Nikdy jsem slona neviděla z takové blízkosti a úplně mi běhal mráz po zádech z toho, jak jsou obrovský!
Při odjezdu z Ngorongoro se nám ale stala nemilá věc. V parku jsou samozřejmě prašné cesty se samou dírou a náš průvodce to docela smažil, takže se mu podařilo urvat nášlapy na autě. Tak jsme zastavili a opravili je po africku – svázali je nějakýma kabelama, který se našly v přihrádce u spolujezdce.
Nášlapy se nám sice podařilo opravit, ale když jsme vyjeli z parku a zastavili pro vodu v nějakém místním „supermarketu“ in the middle of nowhere, nenastartovali jsme auto, takže došlo na tlačení. Naštěstí se motor chytnul a my odcestovali zpátky do Arushi.
No, myslely jsme si, jak si na safari odpočineme, ale z neuvěřitelného vedra, nekonečného drncání a neustálého nadšení jsme byly tak vyřízené, že jsme se fakt těšily na Zanzibar, ale o tom zase až příště!:)
Kdybyste měli zase nějaké dotazy, napište mi do komentářů, ráda zodpovím! 🙂
E.