Ahoooj!
Rakousko. Moje druhá dovolená mimo ČR od začátku korony. O to víc užitá.
Vyrazili jsme na prodloužený víkend do Stubaie. Mnozí z vás znají Stubaiské Alpy jen ze zimní lyžovačky na ledovci, ale i v létě je tu co dělat. Na své si tu přijou příznivci lezení, ferrat, hikování, cyklisti, ale i odvážlivci, kteří se nebojí paraglidu nebo divoké řeky na raftu.
Na začátek bych ráda ještě doporučila kartu Stubai Super Card, která vám zjednoduší život co se lanovek týče. Platí na všechny lanovky v údolí a opravdu se na víkend vyplatí.
Na jak dlouho vyrazit?
My jsme vyrazili na 3 dny, ale teď zpětně říkám, že je to málo. Každý den jsme si užili na takové maximum, že jsme v 10 večer večer padli do kómatu. Kdybych měla dostatek času, rezervuju si na Stubai 4 nebo 5 dní.
Ubytování
Hotel Rastbichlhof leží přímo v údolí, a tak jsme měli všechno kousek. Kromě Stubaiského ledovce, který je nejdál, jsme v autě strávili maximálně 10 minut. K ledovci je to cca 25 min jízda. Je to typický tyrolský hotel s milým personálem. Bohužel jsme si ho moc neužili, protože jsme pořád trajdali někde v kopcích.
1 Ferraty
Není to ani hikování ani lezení. Tenhle hybridní sport mě začal bavit už hodně dávno a od té doby pár ferrat už za sebou mám. Z našeho researche nám vylezlo, že ta nejhezčí ve Stubai vede na Elfer. Klasifikace C/D, cca dvouhodinová s hodinovým hikem od horní stanice lanovky ke startu. Byla to první Jardova ferrata, tak jsem trochu měla strach, jestli jsem tu obtížnost nepřepískla. Ale on je naštěstí stejný kozoroh jako já, takže by nikdy nevycouval.
Už samotná přístupová cesta od Elfererhütte byla naprosto kouzelná. Občas se nám z cestičky motala hlava (a to nejsme žádný omáčky!), protože byla zaseknutá na bok svahu a na jedné straně nás strašil víc jak pětisetmetrový sráz do údolí.
Ferrata začínala kolmým komínem (D), vedla přes Östlicher Elferturm (C) až na samotný vrchol Elferspitze a pak dál po hřebeni až na druhou stranu masivu.
Sedáky jsme pak sundali až na žluté Stubaier Höhenweg. Po ní jsme se dostali zpátky k Elferhütte a sjeli lanovkou zpět do údolí.
Skvěle je ferrata popsána na českém ferratovém webu. Ferratový set se dá půjčit třeba v Intersportu (na celý den nás dva sety stály EUR25).
2 Baumhausweg
Protože jsme supermani, po čtyřhodinové ferratě jsme ještě vyjeli poslední lanovkou na protější kopec Schlick 2000. Baumhausweg začíná v Mittelstation, takže nemusíte jezdit až nahoru.
A co to vůbec je? Ráj pro děti. Ale my docela děti jsme, takže jsme si dřevěné domky na stromech užili snad ještě víc, než ty děti.
3 Východ slunce na Schlick 2000
3x v srpnu jezdí první lanovka na horský masiv Schlick 2000 už v 5.20 ráno. A my zrovna měli na jednu tuhle ranní jízdu štěstí, takže jsme vůbec neváhali. Východ slunce na vyhlídce StubaiBlick ve 2.160 metrech byl nezapomenutelný. Dokonce si můžete nahoře zarezervovat snídani nebo jógu při východu slunce!
4 Rafting
Kdo by se nechtěl projet po osmistupňové ledovcové řece s tyrkysovou vodou! Ale není to žádné leháro, musíte pořádně makat, protože je celý úsek v pěkných peřejích.
My jsme využili společnosti Rafting Stubai a nelitovali jsme. Já mám sice celý instruktorský kurz kvůli Eco-Challenge, takže to pro mě nebyla žádná novinka, ale učilo se tu třeba i jak plavat v proudu (ano, v osmi stupních to byl fakt adrenalin!).
5 Paragliding
Paragliding je ve Stubai oblíbeným zážitkem. Nad údolím se denně vznáší několik desítek padáků a ani my jsme neodolali.
Byl to můj osmý let a musím říct, že to byl jeden z těch nejlepších. S instruktorem ze společnosti Fly Stubai jsme si díky naší adventure spirit padli do oka, takže se mnou dělal takové psí kousky, že jsem přistávala s úplně rozklepanýma nohama. Letěli jsme několikrát hlavou dolů a dělali různé spirály a otočky.
6 Stubai Gletscher
Ledovce, ty já můžu. Ale to už asi víte. Proto bych ze Stubaie neodjela bez návštěvy nejvyššího bodu, kam se lanovkou dostanete – do neuvěřitelných 3.210 metrů. Nahoře byla pěkná kosa, takže jestli se sem vydáte, nezapomeňte si bundu!
7 Wildewasserweg Stubai
I přesto, že jsme se z ledovce kolem páté vrátili (jak jinak) poslední lanovkou, nedalo nám to a ještě jsme neuvěřitelnou rychlostí vyběhli druhou etapu tzv. Wilderwasserweg.
Vycházeli (spíš vybíhali) jsme od Grawa Wasserfall (na můj článek z loňska můžete mrknout tady) a během 55 minut se dostali přes převýšení víc jak 600 metrů. Podle průvodce se tahle část trasy jde 2 hodiny, takže si umíte představit, jak uřícení jsme nahoře byli. Náš cíl byl Sulzenau Alm, kde jsem si toužila z dronu vyfotit řeku. Takhle z koryta rozlité řeky jsou totiž typické pro Island a jsou neuvěřitelně kouzelné.
Projít všechny 4 etapy trasy trvá asi 6 hodin, ale tu jsme bohužel nestihli, takže jsme si vybrali jen tu druhou část. Mít ale ještě jeden den, prošla bych jí celou, protože se na konci dostanete až do bezprostřední blízkosti ledovce.
Další legendární trip je za námi. Sečteno podtrženo, za 2,5 dne jsme nahikovali 49 kilometrů a nastoupali 579 pater, což se rovná 1737 metrům. Dovolená podle mého gusta :)))
E.
