Ahooooj!
Dvěma dny na safari moje tanzánské dobrodružství rozhodně nekončí, takže tady je další článek!
Jestli je jedna věc, která byla na tomhle tripu fakt super, bylo to, že byl vážně rozmanitý a od všeho jsme s mamkou měly něco. Začalo to horama (vlastně jenom jednou horou), pokračovaly jsme na safari v poušti a skončily jsme na pláži.
A teď si zkuste tipnout, jaká část mě bavila nejmíň, haha 😀
Začalo to příšerným (ale fakt příšerným) letem z Arushy do Zanzibar City v pátek 29.12. To, že jsme letěli dvacetimístným letadlem sto let starým je jedna věc, ale jak vypadalo letiště v Arushe byla věc druhá. No určitě si umíte představit letiště uprostřed Afriky v malém městečku o počtu obyvatel srovnatelným s počtem obyvatel na Vinohradech. Terminál (jestli se tomu vůbec dá říkat terminál) byla pergola. Doslova. Jenom střecha na čtyřech nohách bez podlahy, bez stěn, beze všeho. Takže jsme vlastně seděli venku a čekali na letadlo. Které mělo hodinu zpoždění z důvodu TECHNICKÝCH PROBLÉMŮ. V Africe fakt nechcete mít technické problémy.
Přiletěli jsme na Zanzibar, kde nás čekala další pergola, jen o kousek větší. Nějaký baggage claim? Vůbec. Týpci to normálně nosili z letadla v ruce a házeli to na hromadu v rohu pergoly. No nic, vzali jsme kufry a vyšly ven, kde už na nás čekal týpek s cedulí „Elisha“. Vydedukovali jsme, že bych to mohla být já a zamířily k němu.
Ubytování jsme měly na východní straně ostrova, takže jsme nasedly do auta, které nás asi o hodinu později vyhodilo u hotelu Sahari.
Na Zanzibaru jsme si naplánovaly jenom tři dny, protože ani jedna z nás není úplně ten typ, co by týden mrtvolně ležel na pláži a chytal bronz.
První den jsme byly ale tak unavené, že jsme si po snídani lehly k bazénu na lehátko a celý den strávily tam. Chtěla jsem fakt nic nedělat, ale po dvou hodinách mě to přestalo bavit, takže jsem vytáhla knížku a do večera si četla. Samozřejmě i přesto, že jsem ten typ člověka, co se nikdy nespálí a musel by se škvařit měsíc, aby se tak stalo, spálila jsem se hned první den. Ne moc, ale druhý den jsem dotáhla svojí barvu do barvy rajčatového protlaku.
To byl přesně ten jeden den odpočinku, který mi stačil na to, abych zregenerovala po náročném programu.
Druhý den jsme se rozhodly se vyvalit pro změnu na pláži, ale už to nebylo tak jednoduché, protože jsem ležet vydržela jenom hodinu. Pak jsem musela začít něco dělat, takže jsme se rozhodly se jít projít po pláži. Ušly jsme asi 7 km a došly jsme až na známou pláž Paje, kde byla hlava na hlavě. Usoudily jsme, že jsme rády, že u našeho hotelu tolik lidí nebylo a vrátily jsme se. Tím jsme zabily další tři hodiny, jenže co dál? Daly jsme si kafe, vytáhla jsem časopis, šla jsem fotit nějaké nesmyslné fotky, dala si mojito, nasbírala dvě kila mušlí, pošťouchala jsem mořské hvězdice a zaplavala si. Pak se mi naštěstí podařilo asi na dvě hodiny usnout, čímž jsem svojí rajčatovou barvu dovedla k dokonalosti.
Třetí den jsem byla nucena strávit ve stínu. Už jsme se vážně kopaly do zadku, takže nás nenapadlo nic lepšího, než se jít projít mimo hotel, což nebyl úplně fajn nápad. Vzhledem k tomu, že jsme přijely za tmy, tak jsme neviděly, co se skýtá tam venku.
Jakmile jsme opustily hotel, ocitly jsme se zpátky v centrální Africe. Prach, špína, bordel, krávy randomně se pasoucí u polorozpadlých chatrčí bez oken a lidi válející se na zemi u cesty. Rozhodně tohle moc lidí nenapadne, takže si nás všichni domorodci dost zvláštně prohlíželi a každý druhý se nás ptal, jestli jsme se neztratily a jestli nepotřebujeme pomoct. Narazily jsme na domorodkyni, která prodávala tropické ovoce, které jsme nákupem ananasu, melounu, papáji a manga udělaly pravděpodobně celoroční byznys.
Vrátily jsme se do hotelu a ovoce si daly místo oběda.
Zbytek dne jsme strávily na pokoji. Večer jsme se trochu zkultivovaly na silvestrovskou večeři a vyrazily do hotelové restaurace na šestichodové menu. Ukrutně jsme se přežraly a chvilku před půlnocí vyrazily na pláž, kde místní postavili jakousi bránu a ohniště z palmových listů. Už hořel oheň, okolo kterého začli domorodci poskakovat a zpívat.
Musím uznat, že to byla docela pěkná podívaná. Připily jsme si skleničkou šampaňsňkého, daly se na chvíli do řeči s ostatními a 15 minut po půlnoci odcházely zmožené vedrem na pokoj.
Takže takhle nějak probíhal náš Silvestr. Z party all night jsem už dávno vyrostla, takže tahle poklidná večeře mě naprosto uspokojila a kolem půl jedné jsem byla tuhá.
No, abych to shrnula, tak jsem upřímně byla ze Zanzibaru, který je považován za jeden z rájů na zemi, trochu zklamaná. Jednak ať chceme nebo ne, pořád je to Afrika, takže se z vás snaží vytáhnout co nejvíc peněz i za cenu, že vás očůrají, takže doporučuju kontrolovat účty. Nám naučtovali naprosté nesmysly a jen díky tomu, že už jsme byly na tyhle fígle zvyklé, tak jsme si toho všimly.
Naúčotvali nám drinky, které jsme neměli a jídlo o polovinu dražší, než bylo v jídelním lístku. Bavíme se o nějakých $30, které by mě asi nezabily, ale úplně mě ytáčí ten princip. Klidně bych jim dala na kocni pobytu dýško větší než třicet dolarů, ale jenom v případě, že by jednali fér.
Za všechno chtějí dýško, i přesto, že pro vás vlastně nic neudělají. K tomu mě napadá ideální příklad už letiště. Na letišti jdete na záchod a když si umyjete ruce, u umyvadel stojí paní, která odmotává toaleťák a podává vám ho, abyste si utřely ruce. Jakmile si je ale utřete, už natahuje ruku, abyste jí dali dva dolary. U východu z letiště pak stojí týpci, kteří vám vyrvou kufry z ruky a odtáhnou vám ho dvacet metrů do auta. A zase za to chtějí peníze.
Pláže jsou špinavé a do panensky bílého písku mají opravdu daleko. Je tu neuvěřitelné množství řas, které se ve většině případů neuklízí. Při odlivu se prakticky nedá koupat, protože moře je doslova kilometr daleko, s čímž se samozřejmě nedá nic dělat, ale pokud se rozmýšlíte mezi dalšími exotickými destinacemi, jako jsou Maledivy, Seychelly, Bahamy, Hawai, Fidji nebo Filipíny, rozhodně volte jednu z nich.
Třeba někdo bude mít jiný názor, ale já byla opravdu zklamaná a myslím, že jsou na světě mnohem lepší pláže v jiných destinacích za stejnou cenu (čímž myslím zejména letenku).
Anyways, to je ode mě všechno, já doufám, že se vám článek líbil, že jsem vás moc nezahltila a že vám tipy alespoň k něčemu budou, až se budete rozhodovat, kam vyrazit:)))
E.
