Ahoooj!
Skialpy. Ty zažívají pravděpodobně největší boom od svého vzniku. Přispěla tomu korona, která zavřela všechny dobrodruhy a cestovatele doma. Jak má ale člověk v zimě sportovat, když jsou zavřené lyžařské vleky, fitka, lezecké stěny a bazény? Prakticky jediná možnost, co se dá dělat, jsou buď běžky, sněžnice nebo skialpy. A proto je v Bedřichově o víkendech narváno jako nikdy předtím a skialpy po celé republice beznadějně vyprodané.
I já jsem skialpům podlehla, ale už několik let zpátky. Vlastně hned po tom, co jsem je vyzkoušela poprvé.
Jenže kam na skialpech po Česku? To je záludná otázka. Moc míst v našich horách totiž není. Velká část Krkonoš, které se zdají jako ideální lokalita, je národní park se spoustou přilehlých chráněných oblastí, kam nesmíte ani vkročit, natož vjet na skialpech. Mapy.cz to docela vychytaly, protože na zimní mapě některé skialpové trasy ukazují, ale ty jsou určené především na výstup, nikoliv sjezd. Na skialpech jsem byla v Krkonoších k dnešnímu dni pětkrát a za tu dobu jsem zjistila, že nejlepší je prostě oželet freeride v prašanu a vydat se dolů po jedné ze sjezdovek.
Skialpová trasa na Sněžku
Skialpové trasy vedou samozřejmě i na Sněžku. Vyzkoušenou mám tu, která vede z Javoru, přes Výrovku a Luční boudu, ale dneska budu psát o té z Pece, přes Obří Důl a Slezský dům.
Vyráželi jsme z hotelu Hradec, kde jsme byli ubytovaní. Skialpy jsme nasadili u parkoviště pod lanovkou a vydali se Kavinovou cestou směr Obří Důl. Měli jsme pomalou snídani, pohodové tempo a hodinovou přestávku na teplou polévku ve Slezském Domu, takže jsme se na Sněžku dostali chvilku před západem slunce.
Dolů jsme ale zvolili nešťastnou cestu, která byla spíš trápením, než požitkem. Ze Sněžky jsme sice pár metrů sjeli pod lanovkou, což bylo super, ale pak jsme jeli přes Růžovou horu a Růžohorky, jenže cesta byla úzká a obloučky moc nepřidaly v úvahu, takže jsme to celé sjeli pluhem. Jakmile jsme se ale dostali na Růžohorky, tak se cesta ještě víc zúžila a museli jsme lyže sundat a dojít k boudě Máma pěšky. Odtamtud už se do pece zase dalo jet na lyžích, ale kopec vůbec nebyl prudký, takže to moc nejelo.
Upřímně moc nevím, jaká by byla ze Sněžky lepší cesta dolů. Obávám se, že bohužel neexistuje.
Skialpová trasa na Klínové boudy
Druhý den jsme vyrazili ze Špindlu ke Klínovým boudám, kde jsem strašně toužila vidět útulnu Åtuln od studentů ČVUT.
Zaparkovali jsme na parkovišti pod sjezdovkou Svatý Petr – Stoh a hezky si mákli při výšlapu černé sjezdovky. Asi ve dvou třetinách jsme to střihli doleva na kopec Stoh a pokračovali dál na Klínové Boudy. Řádila pořádná sněhová vichřice, která výstup nezpříjemňovala, takže útulna docela posloužila účelu.
Dolů jsme se vydali kousek zpátky po Modré, ze které jsme uhnuli doprava ještě před napojením na Krkonošskou magistrálu. Jaj, to byla chyba. Čekalo nás tam brodění se snad metrem prašanu, proti kterému ani lyže nepomohly. Měli jsme s sebou psiska a těm ze sněhu koukaly jen oči. Nakonec jsme se napojili zase na modrou a vydali se zpátky doprava na sjezdovku Stoh a k autu.
No, kdybych to měla zhodnotit, tak ani jedna trasa nebyla ideální, ale s tím se asi holt musíme smířit. U nás v českých horách úplně ideální skialpové trasy prostě nejsou a nikdy nebudou. V Alpách je vyžití mnohem lepší, ale na ně si budeme asi muset ještě chvilku počkat.
Skialpům zdar!
E.