Ahoooj!
Tak na tohle místo jen tak nezapomenu! Zrovna jsme se s Kubou vraceli z Dolomit a protože je to obrovská štreka, chtěli jsme si cestu rozpůlit a přespat někde v Německu.
Na hotely se při takových roadtripech moc nehraje, takže spacák byla jasná volba. Jenže jsme neměli ani ponětí o tom, kde by se dalo přespat. Z předchozí zkušenosti jsme se shodli, že nejlepší by to bylo někde u jezera. Jednak tam jsou většinou rovné plochy, kam se dá stan postavit a za druhé se v něm dá ráno místo sprchy vykoupat.
Tak jsme kolem sedmé večer začali hledat v mapách, jaké jezero máme po cestě. Nejdřív jsme našli jedno menší (jehož jméno jsem už zapomněla), ke kterému jsme zajeli, ale zase hodně rychle odjeli. Bylo totiž tak creepy, že z něj šel strach. Hluboko v lese, tma jako v pytli, podivné stromy jako z hororu a ještě jsme po cestě potkali nějakýho vraha s igelitkou.
Moc času už nezbývalo, takže jsme zastavili u druhého nejbližšího jezera, které nese název Kirchsee. A už jak jsme přijížděli, věděli jsme, že to je ono, co jsme hledali.
Na parkovišti jsme potkali asi pět obrovských cedulí s ještě větším nápisem „Zelten verboten“. Byl na nich přeškrnutý stan, takže jsme to trošku obešli a shodli se, že bivakovat můžeme. Vyrazili jsme tedy na obhlídku.
U Kirchsee bylo několik mol, na kterých ještě na dekách posedávaly skupinky lidí a popíjely. Vytušili jsme, že se dřív nebo později odeberou do svých postelí a jejich piknikové místo se promění na naší postel. A taky jo. Když se úplně setmělo, mola se vyprázdnila a my mohli zabrat to nejhezčí.
Vzhledem k tomu, že byla z nějakého nepochopitelného důvodu zima jako blázen, ještě jsme uvařili čaj a chvíli povídali a pozorovali hvězdy na vymetené obloze přímo ze spacáků. Potom jsme i přes nesnesitelnou zimu díky vyčerpání vytuhli.
Ráno jsme se probudili na východ slunce i bez budíku. Nebo spíš zima nás probudila. Na spacáků jsme měli jinovatku, takže si umíte představit, jak moc se nám z nich nechtělo. Ale východ slunce byl tak fenomenální, že jsme to nakonec hecli, vytáhli stativy a fotili jako o závod.
Kolem sedmé jsme molo opuštěli a ještě jsme po cestě k autu potkali nějakého otužilce, který se v těch mínus deseti svlékl do naha a šel si zaplavat v pětistupňovém jezeru. Hned nám bylo tepleji.
Každopádně Kirchsee bylo naprosto nezapomenutelné a nelituju jediné minuty v té zimě.
A co vy? Bivakovali jste už někde? Napište mi do komentářů kde! 🙂
E.
