Elite Bloggers – Content Marketing
Ráno jsme si vyzvedly auto na parkovišti a vyrazily směr k Mrtvému moři. Je to asi 100 km, ale celé palestinským územím, tak jsme byly trochu ve střehu.
Ten den jsme měly v plánu koupačku v Mrtvém moři a návštěvu vojenské pevnosti Masada.
Čím víc jsme se blížily k cíli, úměrně k tomu stoupala teplota. Okolní krajina byla dost nehostinná, takže nás ani nelákalo opouštět auto. Když jsme sjížděly k moři, které je 430 m p.m. a tedy nejníže položeným místem na světě, bylo vidět, jak vysychá a hladina viditelně klesá. Resorty, které před lety byly u břehu jsou dnes od něj stovky metrů. Jako Ejn Gedi, kde jsme se zastavily my.
K pláži nás vezl traktor s valníkem (nazývaný honosně shuttle), takže jsem čekala, že na konci cesty vyfasuju motyčku:-D
Ještě před tím, než jsme vlezly vůbec do vody, tak jsem asi patnáct minut mamku nutila, aby mi vyfotila jednu NEROZMAZANOU fotku pro EOS, který jsem testovala v těch nejnáročnějších podmínkách, co to šlo. A prošel! 🙂 Dostala jsem na vyzkoušení verzi s aloe vera a SPF 30, který je do téhle vyprahlé krajiny jako stvrořený.
Mrtvé moře je krásné a opravdu hodně slané:-D. Všude jsem četla, jak se v něm nelze převrátit na břicho, takže to bylo první, co jsem vyzkoušela. No jde to, ale za to příšerné štípání slané vody očích to fakt nestojí. I kdybych si vylila do očí litr šamponu, tak to neni tak strašný, přísahám. Jakmile se člověk totiž pokusil plavat prsa, tak mu okamžitě vyplavat zadek nahoru a hlava šla střemhlav ke dnu 😀
Zážitek je to ale fakt nezapomenutelný. Popsala bych to jako koupání v hustší vodě, skoro oleji. Jediná poloha, ve které se dalo ve vodě přežit bylo vsedě.
Moc dlouho jsme tam nevydržely a šly jsme vyzkoušet léčivé bahno. Pomazaly jsme se celé, dokonce jsme se i vyfotily ale ty fotky jsou fakt nepublikovatelné:) S těmi někdy budu strašit svoje děti až budou zlobit:)
Hodina a půl na Ejn Gedi nám stačila až až, takže jsme vyrazily dál.
Další na programu byla starověká vojenská pevnost na kraji Judské pouště s názvem Masada, zapsaná do UNESCA. Většina lidí chodí na východ slunce, ale my jsme bohužel na východ slunce byly ještě v Jeruzalémě, takže jsme to musely hecnout v poledne. Nahoru jezdí lanovka asi za 50 ILS. Jakmile jsme přijely na vrchol, pochopily jsme, proč se na Masadu chodí výhradně na východ slunce. Takový vedro jsem snad nezažila nikdy a nikde. Možná v Death Valley v srpnu. Bez přehánění mohlo být na sluníčku (nahoře ani stín vlastně není) třeba 65°C. Fuj. Nicméně ta krajina byla tak krásná, že nám to nedalo a stejně jsme nahoře tak hodinu a půl strávily.
Náš dojem ještě umocnily přelety vojenských stíhaček nad námi. Dostala nás také historie, zejména dobytí pevnosti, kdy vojáci, než aby padli do zajetí Římanů, zabili se mezi sebou (včetně žen a dětí) a poslední z nich spáchal sebevraždu.
Zpacifikovaly jsme se až v klimatizovaném souvenir shopu, kde nás oslovila Slovenka, naše první setkání s „našimi“ :). Slyšela nás v lanovce, kde jsme probíraly poněkud delikátní téma s přesvědčením, že nám nikdo nerozumí. Smály jsme se společně asi 15 minut a ještě, že její partner byl Amík a nerozuměl, takže se jen divil, co je tak směšného na setkání tří bab v Masadě. Takže poučení.
Skočily jsme do auta a čekal nás už jen Eilat, kde jsme měly vrátit auto. Já jsem si celou dobu myslela, že je to z Masady hodinu a půl ale navigace ukázala, že jsem se trošku o hodinu spletla:D
Tak se řítila mamka Palestinou, že všechny fotky z auta jsou rozmazaný, včetně cedulí u silnice „FIRING ZONE ON THE RIGHT!!!“
K půjčovně jsme dorazily za dvě minuty před zavíračkou. Já jsem je zdržovala a mamka jela natankovat, což samo o sobě je zážitek, když na stojanu nerozumíte jedinému písmenku. Týpek za přepážkou byl fakt vytočenej, už měl všechno zklizený ze stolu a za pět šest se tam přiřítily dvě praštěný ženský.
Nakonec jsme to zvládly, jak jinak:) a večer jsme trávily chillováním u Rudého moře.
No a příště konečně už to slibované Jordánsko a Petra!:)))))))
E.
