Ahoj!
Tenhle článek na závěr, využiju k tomu, abych odpověděla na všechny vaše dotazy:)
Často jste se mě ptali, kolik jsem měla s sebou kufrů a kolik oblečení.
No opravdu toho moc nebylo:)) Musely jsme se vejít do jednoho 20 kg kufru a jednoho příručního zavazadla. To na skoro 2 měsíce není moc. Kromě drogerie jsem s sebou jsem měla pět triček, jedno s dlouhým rukávem, mikinu, softshelovou bundu, dvoje kraťasy, kalhoty, plavky a troje boty, takže z toho se opravdu ideální outfit neposkládá. Jedny kraťasy jsem dokonce musela věnovat mamce, která tak zhubla, že z těch svých doslova vypadávala. Ale když cestuji, tak je pro mě důležité, aby to bylo hlavně pohodlné. Většinu času jsem tak na nohou měla svoje fantastické trekové botky od Adidasu, které ale už nejspíš dosloužily. Podle mamčiných chytrých hodinek jsme totiž celkem nachodily 495 kilometrů a zvládly převýšení, které odpovídá 100 368 schodů :-o. Žádné nové oblečení jsem si z Austrálie ani NZ nepřivezla. Jednak by se mi nevešlo do kufru a jednak je tady opravdu draho.
Potom jste se mě ptali, jakým foťákem jsou fotky focené. Takže znova.:))) Používám svojí zrdcadlovku Canon D70, nicméně mnozí z vás si neuvědomují, že mnohem důležitější je objektiv. Někde jsem četla výrok jednoho slavného fotografa, který pronesl: „Říká se, že začátečníci řeší fotoaparáty, amatéři objektivy a profesionálové světlo.“ a já s tím naprosto souhlasím. Není to vůbec o tom, jaký máte foťák, ale o správném použití objektivů, citu pro kompozici a hlavně o světle.
Na cestovní fotky tedy nejčastěji používám širokoúhlý objektiv Canon EF-S 10-22mm f/3,5-4,5 USM. Outfitové fotky jsou focené Canonem EF 50mm f/1.4 USM a na hodně velké vzdálenosti používám univerzální teleobjektiv Sigma 18-250 mm f/3,5-6,3 DC OS. Hodně širokoúhlé záběry a většinu selfies jsem cvakla pomocí GoPra Hero 4 Silver Edition. GoPrem jsou natáčená i všechna videa, ze kterých budu tradičně stříhat krátký film. Mám v počítači ale 209 GB videí, takže to ještě asi chvíli potrvá:))
Snad nejčastěji jste se mě ptali, jak jsem se vlastně do Austrálie a na Zéland dostala.
Někteří z vás si myslí, že jsem tu studovala nebo pracovala, ale ve skutečnosti to byly dva měsíce čistého cestování. Nebylo to jednoduché zařídit. Jsem studentka, takže jsem musela zvládnout všechny zkoušky v předtermínu a předem se s profesory domluvit, jak doženu zmeškanou výuku na začátku dalšího semestru. Mám také skvělou práci, která mi umožnila na dva měsíce vypadnout. Musela jsem ale předem obstarat všechny svoje klienty a předat je dočasně jiným trenérům nebo jsem jim vypracovala individuální cvičební plány na celou dobu mojí nepřítomnosti. Mamka si na tuto cestu šetřila dovolenou 2 roky. Od návratu jsem se nezastavila. Takže to jde, ale určitě ne každý rok a je potřeba to plánovat delší dobu dopředu. Žádná spontánní akce – jak jsem zvyklá 😀
Austrálii a Zéland jsme měly v plánu už dlouho, ale pořád jsme nemohly najít ten správný okamžik a rozumné letenky. Celé se to pohnulo na začátku listopadu, kdy jsem seděla ve škole na přednášce a projížděla stránky s levnými letenkami. Najednou jsem objevila zpáteční letenku z Osla do Melbourne (s příletem do Londýna) za 16.000,-. Problém těchto akcí je ten, že za hodinu už můžou být letenky vyprodané, takže je potřeba jednat rychle. Normální cena letenek do Austrálie se pohybuje kolem 40.000 – 45.000, takže cena to byla opravdu skvělá. Neváhaly jsme ani vteřinu a hned dvě letenky koupily. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem o hodině pod lavicí telefonovala se svojí mamkou a domlouvala detaily. Mamka vždycky o Austrálii snila a navíc je snad ta nejlepší parťačka na cestování (kromě Vojty ovšem:)). Máme skvělý vztah a rozumíme si i jako kamarádky, takže jsem se vůbec nebála toho, že bychom se pohádaly a zkazily si celou dovolenou.
Takže jsme koupily tyto dvě základní letenky, ke kterým jsme postupně přikupovávaly další. Z Prahy do Osla se dá sehnat letenka od 500,- a z Londýna do Prahy létá Wizz Air třeba i za 300,- (pokud máte jejich členství – já s nimi létám dost často, takže se členství za 900,- ročně určitě vyplatí). Rovnou jsme dokoupily i letenku z Melbourne do Aucklandu. Je ale opravdu potřeba sledovat weby jako jsou Honzovyletenky.cz nebo Cestujlevne.cz.
Takže myslím, že pokud to člověk zvládne, je určitě výhodnější, nevybírat destinaci a potom letenku, ale přesně naopak. Já na cesty vyrážím téměř vždy podle letenky. Na tom se dá nejvíc ušetřit, zvlášť na vzdálených destinacích. Kdyby v listopadu byly levné letenky do Maďarska, pravděpodobně bych teď byla válela v maďarských lázních a cpala se koloszváry töltött káposzta:))) Pravdou je, že často jsou levné letenky na úkol pohodlí, takže jsme měly 5 přestupů, s layoverem 19 hodin v Pekingu. Ale i to má svá pozitiva. Na tak dlouhé cestě byly přestupy vítanou změnou a čas v Pekingu jsme využily na návštěvu Zakázaného města nebo Velké čínské zdi.
Víza do Austrálie jsou zadarmo a získáte je přes internet. Na Zéland víza nepotřebujete. Itinerář jsme plánovaly přes dva měsíce, to nám dalo asi nejvíc zabrat. Nejdřív jsme z průvodců, různých cestovatelských blogů a jiných zdrojů udělaly seznam, co chceme vidět. Všechna tato místa jsme zanesly do mapy, zjistily, že to ani za půl roku nestihneme a tak jsme škrtaly a škrtaly.
Nakonec nejlevněji vycházelo si půjčit na Zélandu malé osobní auto a spát po levných hotelích. Byla to dobrá varianta i vzhledem k poměrně fyzicky náročnému programu, kdy teplá sprcha a voňavá postel byla odměnou za celodenní treky.
V Austrálii nám zas vyšlo levněji obytné auto (doporučuji půjčovnu JUCY), protože program byl volnější, ne tak náročný a byly jsme tak daleko flexibilnější.
Jídlo je poměrně významnou položkou v rozpočtu. Obě země jsou dost drahé, takže na obědy či večeře v restauracích jsme až na výjimky rezignovaly :-D. Jídlo jsme si kupovaly v samoobsluze, klidně i ve fastfoodech (je tam daleko větší výběr než u nás a není to špatné) nebo na tržnicích. Rozhodně jsme se neošidily. Vlastně to máme tak, že nám není líto dát peníze za zážitky, ale často ušetříme na ubytování (když dorazíte na hotel večer a ráno frčíte dál, nepotřebujete hotel s vířivkou a golfovým hřištěm) a jídle. Myslím si, že se umíme docela uskromnit. Naopak je tu extrémně levný benzín, takže při našem počtu najetých kilometrů (skoro 12.000 km!) nás to nezruinovalo:))
Neřeknu vám přesně, kolik peněz mě tahle dovča stála, ještě jsem to nestihla spočítat, ale je to vzhledem i k délce nejvíc, co jsem kdy za dovolenou zaplatila. Ale nelituju ani koruny. Obě země ve mně zanechaly takový nádherný dojem, že bych se sem ještě ráda vrátila. Nejen příroda, ale hlavně lidé a jejich životní styl mně doslova učaroval. Tak přátelské, pohodové, pozitivní a ohleduplné lidi jsem zatím nikde jinde nepotkala, a to už jsem courala leckde:)
Taky se mě často ptáte, kam pojedu příště. Asi vás budu muset zklamat, ale teď budu muset nějakou dobu zase chodit do školy a do práce, takže v příštích několika měsících budu v Praze:)
Takže slovy klasika: Doma budu, už jsem se narajzovala dost 😀
Tak snad jsem odpověděla na všechny důležité dotazy, kdybych na něco zapomněla, tak mi to napište do komentářů, ráda odpovím:)
Mějte se!