Ahooooj!
Já ty články ze Švýcarska snad nikdy nedopíšu. Jak jsme stihli navšítvit desítky fantastických míst během jednoho týdne, doteď vážně nechápu.
Hned po Lago di Saoseo je Rheinschlucht je jeden z těch highlightů – vlastně nejen tohodle tripu, ale celého léta. Je to místo, které není tak turisticky vytížené (vlastně vůbec!!). Je to místo, které bych bez Kubova excelentního researche vživotě neobjevila. A taky je to jedno z těch míst, na kterém jsme museli dost experimentovat a měnit program a trasu kvůli několika fuckupům.Zaparkovat se dá kousek od Crestasee. Na konci úzké silničky je parkoviště k tomu určené. Vzhledem k tomu, že Rheinschlucht je vlastně vyhlídka na řeku Rýn a my jsme už zase potřebovali sprchu, původní plán bylo omrknout výhledy zeshora a pak sejít dolů k řece a stanovat tam.
Ve finále jsme ale na parkoviště přijeli se dvouhodinovým zpožděním a navíc po cestě několikrát zabloudili, takže jsme byli rádi, že jsme stihli světlo. Dostat se na tohle místo je totiž pěkný asi tříhodinový oříšek. Nenajdete na něj klasické turistické ukazatele, jako je ve Švýcarsku zvykem. Musíte si prostě poradit a jít za čuchem. A taky mít dobrou mapu.
Prakticky jsme šli podél Rýna a hledali nějaké místo, kde by byla mezera v hustém lesním porostu a my se mohli pokochat zakroucenými meandry. Po skoro třech hodinách jsme došli na louku uprostřed lesa, která vypadala hodně slibně na nějakou neobjevenou vyhlídku – a povedlo se. Vydali jsme se po soukromém pozemku ke srázu a mezi stromy se před námi otevřela tahle podívaná.
Protože jsme sem dorazili pozdě odpoledne, už nám nezbyl čas na sestup dolů k řece, a tak jsme po tmě (vzhledem k soukromému pozemku) postavili stan na úplném kraji srázu, který vypadal, že se každou chvíli sesype.
Ráno jsme se probudili díky bohu celí. Protože jsme byli se sprchou už vážně zoufalí, odvážili jsme se vlézt do korýtka s vodou pro krávy a vykoupali se aspoň tam. Snad to těm kravám nevadilo, haha:)
Ještě jsme se zastavili na vyhlídce Spir II, kterou už podle Google map najdete snáz a vede k ní stezka. Pak jsme se vydali zase zpátky k autu. Po cestě jsme posbírali několik kilo lesních jahod, kterými jsme se po snídani dorazili.
Kubův článek najdete tady! 🙂
E.
