Ahoooooj!
Naší další zastávkou bylo zase úplně něco jiného. Z hor jsme se během pár hodin zase vzdálili a ocitli jsme se na druhé (jižní) straně masivu, kde příroda vypadala tak, že jsme úplně v jiném státě. Všude kolem nás totiž byla vyprahlá kamenitá poušť a po horách nebylo ani památky.
Jednou z našich mnoha zastávek bylo opevněné město Aït Ben Haddou ze 17. století, které je dnes zapsané ve světovém dědiství UNESCO. Bohužel jsme se tak zdželi v horách, že jsme město prozkoumávali skoro za tmy, ale i tak rozhodně stálo za vidění.
Když padla tma, vyrazili jsme hledat další místo na přespání. Se spaním v autě už jsme měli docela zkušenosti, takže jsme ani nad ničím jiným nepřemýšleli. Našli jsme malou prašnou cestu, kterou jsme odbočili z hlavní silnice a auto zaparkovali pár kilometrů od ní, přímo na kamenité poušti.
Další den ráno jsme znovu sedli za volant a vyrazili zpátky do hor, tentokrát jinou cestou, než jsme přijeli. Čekal nás další průsmyk, jehož jméno jsem šťastně zapomněla, ale ještě než vám začnu vyprávět, co se nám přihodilo v horách, ráda bych zůstala u pouště, kterou jsme museli překonat nejdřív.
Tahle obrovská kamenitá poušť je jakousi předpouští Sahary. Bylo neuvěřitelně nádherné vidět rozlehlou a vyprahlou poušť, na jejíž konci se tyčily čtyřtísícové hory. Ve světě najdete jen málo míst, které mají hory a poušť na jednom místě a tak blízko od sebe.
Ta dlouhá rovná silnice mi silně připomínala nějaký Utah nebo podobný stát v USA.
Mysleli jsme si, že se na západ slunce dostaneme někam do hor, ale na poušti jsme blbli a fotili všechno možné tak dlouho, dokavaď nám nedošlo, že to nejspíš nestihneme. Takže jsme přečkali další noc tady a ráno se vydali na poslední den do hor.
A mě by děsně zajímalo, co byste si vybrali vy, kdybyste mohli prozkoumat buď hory nebo poušť? Co vám přijde zajímavější? 🙂
E.
Some pictures were taken by Andres Beregovich