Ahoooj!
Tak konečně se nám to povedlo! Vyrazit do Jeseníků. Jsou z Prahy tak zatraceně daleko, že na víkend snad ani nemají cenu, ale plánovali jsme je už dlouho.
Jako první jsme se vydali na nejvyšší horu Jeseníků – na Praděd. Auto jsme museli nechat zaparkované v Karlově Studánce a protože jsme energií nepřekypovali, nasedli jsme na místní autobus a nechali se vyvézt nahoru. Když jsme vyjeli nahoru, čekala nás tam pořádná mlha. Vysílač jsme spatřili jednou, a to přesně na 5 vteřin. Celou cestu na vrchol, foukal takový vítr, že nás málem odnesl. Nahoře i přesto, že jsme stáli přímo pod vysílačem, neviděli jsme ho.
Dali jsme si párek v rohlíku a svařák a upalovali dolů. Zpátky do Studánky jsme to vzali pěšky přes Bílou Opavu, která nám trochu zlepšila náladu.
Úplně ze všeho nejvíc jsem ale chtěla vidět Dlouhé Stráně, které už mi na seznamu visely dobrý rok a nikdy nebyly odškrtnuty. Napadl zrovna čestvý sníh, tak jsem se těšila na parádní dronovky.
Nasedli jsme na lanovku v Koutech a vyjeli nahoru nad sjezdovku, odkud to byl k elektrárně už jen kousek. Bylo nám jasné, že modrá obloha nahoře nebude, ale to, že z Dlouhých Strání uvidíme jen zábradlí nás ani ve snu nenapadlo.
Žádná dronovka z Dlouhých Strání tedy nevznikla a my to otočili. Před tím, než jsme zase nasedli na lanovku zpátky dolů, narazili jsme na parádní archikousek v podobě dřevěné rozhledny, který předtím nebyl přes mlhu vidět i přesto, že byl hned vedle nástupu na lanovku.
Nakonec jsme ještě objevili kapli ve Vidlech, která zahalená mlhou nebyla, a tak nám trochu spravila náladu.
A to byl konec našeho výletu. Po cestě do Prahy jsme ještě několikrát zastavili a vytáhli dron na zasněžené stromky.
A ponaučení? Nejezdit do hor v mlze! 😀
E.
