Ahoooooj!
Dnešním dnem vás konečně přestanu otravovat článkama z USA, protože tohle je ten poslední!
Jak jsem psala v tom minulém, do národního parku Death Valley jsem vyrazila na poslední den před odletem a jenom na pár hodin. Jo, zajižďka 3 hodiny tam a 3 zpátky jenom kvůli nějaký poušti. Šílený, já vim, ale kdo mě zná, už ho to vůbec pravděpodobně nepřekvapuje.
Přespala jsem v megadivnym motelu v Bakersfield a vstala brzo ráno, abych byla na desátou v NP. No místo 3 hodin mi to z Bakesfieldu trvalo 4, protože jsem neustále někde zastavovala a fotila.
Při vjezdu jsem zaplatila $25 za vstup a vyrazila jako první na Mesquite Flat Dunes.
V létě se v Death Valley absolutně nedá být kvůli nesnesitelnýmu vedru, ale teď na konci listopadu tu bylo příjemných 25 stupňů. Pamatuju si, že před třema rokama, když jsem byla na Mesquite Dunes, ušla jsem asi 300 metrů a začala se mi motat hlava z vedra. Tehdy mohlo na sluníčku být třeba 60 stupňů.
Když jsem se dostatečně vyblbla, vrátila jsem se zpátky k autu, vysypala písek z bot (který jsem jím dokonala zničila) a vyrazila dál.
Vzala jsem to přes celý park až k Badwater Basin, což je místo, které leží asi 80 metrů pod hladinou moře, ale žádné moře tam není. Celou plochu tvoří zvláštní solné útvary na zemi (je to opravdu sůl, ochutnávala jsem jí). Na začátku jsou obrazce dost rozšlapané, ale když popojdete třeba o kilometr, uvidíte něco úplně jiného, fakt to za tu procházku stojí.
Potom jsem se přesunula na další záchytný bod, a to byl Artist’s Palette, kde najdete doslova barevné hory. Je neuvěřitelný, co příroda dokáže. Tuhle vyhlídku si můžete vychutnat asi 300 metrů od parkoviště.
A jako poslední jsem si střihla procházku na Golden Canyon, který jsem nikdy předtím neviděla (asi mi název nepřišel tak atraktivní:D). Ale musím říct, že tohle místo se mi kupodivu líbilo ze všeho nejvíc. Bylo už pozdě odpoledne, takže lidí výrazně ubylo. Ukazatel říkal, že trail je dlouhý asi 5 km. Už jsem byla strašlivě unavená a vůbec se mi tam nechtělo, ale řekla jsem si, že se sem už pravděpodobně nikdy nepodívám, tak jsem jen s foťákem kolem krku vyrazila. A udělala jsem dobře.
Cesta mezi samotnými skalami tak zajímavá nebyla, ale jakmile jsem se dostala ven, nechápala jsem, co vidím. Obklopily mě strašně zvláštní bílé hory a v nich zasazená jejich rudá varianta. Byla jsem tu ÚPLNĚ sama. Nakonec jsem se vyškrábala na jednu z těchhle divných hor a sedla si a rozjímala o životě.
Pak slunce zapadlo za hory a já musela vyrazit, protože jsem chtěla co nejvíc cesty zvládnout za světla. Vrátila jsem se k autu a vyazila pryč z parku. Míjela jsem Mesquite Dunes, kde bylo zaparkovaných snad sto aut. Ťukala jsem si na čelo a divila se strašně, co tam všichni dělaj. JENŽE! Když jsem z něj vyjela, začala se obloha zbarvovat do oranžova a já pochopila, co tam všichni dělali. Čekali na západ slunce. V tu chvíli mě zamrzelo, že jsem tam nezůstala taky, protože jsem zažila TEN NEJKRÁSNĚJŠÍ ZÁPAD SLUNCE V ŽIVOTĚ. Přísahám bohu, že jsem nikdy krásnější neviděla! No posuďte sami! :)))
E.
