Ahooooj!
Před pár dny jsem se vrátila z Dolomit, kam jsem vyrazila snad po desáté. Tentokrát s Kubou Maříkem, báječným fotografem (mimochodem mrkněte na Kubův článek na jeho blogu, který je o něco informativnější, než ten můj). A doufám, že mi věříte, že i po desáté bylo co objevovat!
Jako první jsme zamířili k muzeu Reinholda Messnera na Kronplatzu, které jsme pojali – jak už je mým zvykem – dost na punk. Nahoru jsme vyjeli poslední odpolední lanovkou, ale na záda jsme si nezapomněli přibalit stan a spacáky.
A hádejte kde jsme si stan postavili. Přímo naproti. Takže z jedné strany jsme byli chránění před větrem (a jako že byl v noci pořádný) a ještě měli parádní výhled.
I přesto, že Reinholda Messnera uctívám každý den, když jdu spát a je to podle mého názoru jeden z největších horolezců všech dob, do samotného muzea jsme se bohužel nedostali, protože bylo už zavřené a ráno jsme s tím stanem nechtěli úplně provokovat, takže jsme sjeli hned zase první lanovkou dolů. Nicméně musím se přiznat, že nás muzeum lákalo spíše díky svému zvláštnímu architektonickému designu spíše než tomu, co bylo uvnitř.
Pokud se sem už vydáte, tak nezapomeňte omrknout i skleněnou restauraci na kuřích nožkách na druhé straně kopce!
E.
