Ahoooj!
V minulém článku jsem vám líčila, jak se mi během dvou dnů změnily plány na celé Vánoce a před chvílí jsem přistála zase zpátky v realitě. Článek jsem stihla napsat v letadle, kdy jsem původně plánovala, že se vyspím, ale inteligentně jsem před odletem vypila půl litr koly a další půl litr kafe, takže jsem samozřejmě nezamhouřila ani oko.
Každopádně pětidenní dovča v Dubaji byla jedna z nejlepších, co jsem zažila. A to hned ze dvou důvodů – protože jsem utekla zimě a Vánocům a protože jsem byla s tou nejmilovanější – s mojí mamkou. Zároveň to byla úplně jiná dovolená, než jsem zvyklá, kdy jsem stan a pohorky jsem vyměnila za luxusní hotel a letní šaty a podle mě, je to jednou za čas potřeba. Podařilo se mi totiž na celých 5 dní úplně vypnout, naprosto fantasticky jsem se vyspala a přijela jsem opálená jako cikán. Taky se nevejdu do jediných džínů, protože arabským snídaním se nedalo odolat, takže jsem si vlastně odpočinula i od zdravé stravy. A co jsme tedy celé dny vlastně dělaly?
Den 1. (23.12.)
Mohutně jsme posnídaly v hotelové restauraci, která byla umístěná ve 32.patře hotelu, takže výhledy byly nezapomenutelné.
Po snídani jsem sbalila kabelku s kreditkou, kartou na místní MHD, svým Smart Platinum 7 (kam jsem točila všechny InstaStories) a foťák, bez kterého bych nedala ani ránu, protože všechno musím mít řádně zdokumentované.
Mešitu Jumeirah Mosque jsme měly od hotelu nejblíž, takže jsme první den vyrazily právě tam. Naivně jsme si myslely, že k ní dojdeme za pár minut od stanice metra, ale půl centimetru na mapě jsme šly nekonečnou hodinu a přesně v tomhle okamžiku jsme pochopily, že pěšky po Dubaji není asi to pravé ořechové.
Poznatek č. 1: Na ulici nepotkáte živou duši. Všichni totiž jezdí autem, případně metrem. Celou dobu, co jsme šly po ulici nám neustále zastavovaly taxíky, protože jsme asi vypadaly ztraceně. Řidiči nedokázali pochopit, že se prostě procházíme.
Poznatek č. 2: Každé druhé auto je Bentley, Ferrari nebo Rolls-Royce. Chudší obyvatelé Dubaje jezdí Range-Rovery. Když jsem si zjišťovala cenu aut v Dubaji, tak jsem pochopila. Úsměvní mi připadali Arabové, zahalení tradičním oděvu „dišdaša“, sedící v luxusních autech s iPhonem u ucha.
Poznatek č. 3: Dubajské metro (které vlastně není metro, protože jezdí po povrchu) je něco neuvěřitelného. Za prvé jezdí úplně bez řidiče. Za druhé jsou v metru vagóny, které jsou určené pouze ženám s dětmi a muži do nich pod mastnou pokutou nesmí (stejně tak v autobusech). A první a poslední vagón je business třída, která oplývá kvalitnější klimatizací.
Poznatek č. 4: Vím, jak se řekne arabsky „Dveře se zavírají“! „El abuel utubleb.“
Po mešitě jsme se vydaly přímo k ikoně Dubaje, hotelu Burj-Al-Arab. Bohužel se nedá dostat až k němu, protože je střežen několika desítkami Arabů v uniformách.
Hned vedle hotelu jsme narazily na naprosto bizarní místo, ze kterého nám zůstával rozum stát. Myslely jsme si, že jsme Vánocům úspěšně utekly, ale to, co jsme viděly napovídalo přesný opak. Místo s názvem Madinat Jumeirah bylo vyzdobené několika stovkami vánočních stromků, ve stáncích se prodávaly svařáky (ve 30 stupních!!) a perníčky a po řece jezdily lodě s mávajícím Santa Clausem na přídi. Třešničkou na dortu byl areál s umělým sněhem, přeplněný koulujícími se dětmi.
Večer jsme si na hotelu ještě skočily do bazénu, protože teplota ani v noci neklesla pod 25 stupňů, daly si skleničku šampaňského a vyčerpané k smrti ulehly do postele.
Další část našich zážitků z Dubaje bude zase v dalším článku a rozhodně se máte na co těšit!:)
Krásný čtvrtek!
E.