V Hanoji nám zbyl někde jeden půlden, se kterým jsme se rozhodli naložit velmi efektivně. Musím uznat, že půldenní výlet do Ninh Binh byl trošku extrém, ale jsem ráda, že jsme tuhle oblast viděly aspoň takhle, než vůbec. V tomhle případě vám nemůžu vůbec radit, protože jediná dvě místa, která jsme stihly, byly lodičky v Tam Coc a výběh na horu nad Mui Cave, odkud jsme stihly parádní západ slunce.
Celý tenhle rychlovýlet nám zajistil hotel v Hanoji. Sice na nás nejdřív koukali jako na úplný blázny, ale když jsme jim vysvětlili, jak nutně tam potřebujeme, tak pro nás za 20 minut přijela dodávka a odvezla nás kam jsme potřebovaly, a to přímo k řece v oblasti Tam Coc. Tam jsme se nalodily a dvě hodiny brouzdaly s vysmátou paní u vesel po řece a obdivovaly vápencové kopečky, vystupující z vody. Na konci jsme si u paní daly čerstvý ananas a vrátily se zase zpátky.
Zážitek to byl suprový, ale s mojí nenávistí k organizovaným aktivitám by mi půl hodiny asi stačilo. Navíc je to samozřejmě nejpopulárnější aktivita široko daleko, takže to podle toho taky vypadalo.
Když jsme se vyhrabaly s loďky, potřebovaly jsme se nějakým způsobem dostat k jeskyním Mua, ale nezbýval nám čas na hodinu a půl pěšky, takže jsme si u jednoho hotelu půjčily skútra a vyrazily na něm. Zaparkovaly jsme dole na placeném parkovišti a pět minut před oficiálním západem slunce začaly závod s časem. Mimochodem, pokud sem pojedete, nenechte se zmást pokřikováním místních, lákajících na jejich parkoviště a zaparkujte až na tom nejbližším parkovišti u vstupu – je levnější. Bohužel se na horu platí vstup, který není na vietnamské poměry nejlevnější, ale opravdu to za to stojí.
Nahoru nám to trvalo dobrých 20 minut a to jsme skoro běžely. Závod s časem jsme sice prohrály, ale i pozápadové sluníčko bylo pěkné a stálo za ty nervy, peníze a zpocená záda.
To je ode mě vše a příště už z Phu Quocu!
E.
All pictures taken with a Nikon Z6 + Nikkor 35 mm f1.8 or Nikkor 24-70 mm f4.0.