Zermatt – jedno z nejkrásnějších míst na světě – ale mimo sezónu

Ahoooj!

Tak jsem konečně dala dohromady i poslední část ze Švýcarska, tentokrát z Zermattu, kde jsme strávili dva dny. Doufám, že vás ještě moje mountain posty neomrzely!:)

Anyways, vzhledem k tomu, že do Zermattu nesmí auta, musí všichni nechat auto v přilehlé vesničce s názvem Täsch a nasednout na elektrický vlak, který staví přímo v centru Zermattu. V Täschi je přímo u vlakové stanice Matterhorn Terminal Täsch obrovský parkovací dům, kde parkování stojí něco kolem 30CHF na dva dny. Šílená darda, ale jiná možnost není.

No a teď začnou ty zmatky. Jednodenní pass na všechny lanovky v Zermattu stojí asi 170CHF, dvoudenní asi 195CHF (což je nesmyslné, ale nic s tím nenaděláte:D). Tenhle pass platí i na tenhle elektrický vláček z Täsche do Zermattu, takže pokud přijedete ráno, vyplatí se pass koupit hned na terminálu v Täschi. Vtip je v tom, že třeba ten dvoudenní neplatí 48 hodin, ale prostě od 8:00 ráno do 18:00, prostě v čase, kdy jezdí lanovky. Vzhledem k tomu, že my jsme dorazili pozdě odpoledne, vyplácali bychom si celý jeden zaplacený den na asi dvě hodiny a nic bychom nestihli. Takže jsme zaplatili elektrický vlak zvlášť – ten stojí asi 8CHF – s tím, že si pass koupíme další den ráno, abychom měli opravdu celé dva dny.

Tenhle pass se rozhodně vyplatí, protože jedna zpáteční cesta třeba na Klein Matterhorn stojí asi 95CHF a v Zermattu jsou rozhodně minimálně tři hlavní místa, která stojí za vidění, takže i studentovi ekonomie došlo, že nemá smysl kupovat každou zvlášť 😀

Anyways, dorazili jsme do Zermattu a jali se hledat kemp. V Zermattu je jenom jeden jediný, takže na výběr moc nemáte. Musím ale říct, že je naprosto příšerný. Připadali jsme si jako u nějakého týpka na zahradě, nicméně sprchy bylo všechno, co jsme k životu potřebovali, takže jsme neřešili. Platí se za osobu, ne za stan. Za osobu to bylo tuším kolem 15CHF/noc. Každopádně pokud máte jinou možnost, tenhle kemp není to pravé ořechové:) Pokud nepotřebujete nutně k životu sprchu, povím vám ještě o jednom místě, přímo v horách s výhledem na Matterhorn, kde se dá přespat a které jsme my našli až poslední den, kdy jsme odjížděli. No… litovali jsme neskutečným způsobem!

Zdá se, že v Zermattu je samozřejmě spaní ve stanu v horách zakázané, ale na jednom místě jsme potkali asi 5 stanů, takže bych si troufla říct, že nespadá do oblasti zakázaného kempování a tudíž je to povolené. Je to u jezera Stellisee, kousek od stanice lanovky Blauherd (což je přestupní stanice na Rothorn). (Vygooglujte si tohle místo!!!! Neuvěřitelný, co? Dokonce i na google pics jsou na fotkách stany).

Prošli jsme svižně centrum města, udělali jsme si véču a zalehli jsme brzo do spacáků, abychom mohli vyrazit ráno hned první lanovkou na Gornergrat (3089 m.n.m.). Ta jela asi v 7:30 myslím. Tahle lanovka byla spíš takový elektrický vláček. Díkybohu jsme ji stihli a byli jsme v ní skoro sami. Když si vzpomenu, kolik lidí v Zermattu předešlý večer bylo, zdálo se nám to dost neuvěřitelné. Asiati ještě asi spali.

Nejdřív jsme vyjeli vlakem úplně nahoru s tím, že se potom pěšky projdeme o jeden level níž, na Rotenboden k Riffelsee. Bylo nádherné počasí, i když nahoře ve 3100 metrech v 8 ráno dost zima. Od stanice lanovky se dá ještě vyškrábat o kousek výš a musím říct, že jsem měla docela problém s dýcháním. Tři minuty do kopce mi daly fakt zabrat. Cítila jsem, že se nemůžu pořádně nadechnout a srdce mi bilo neuvěřitelnou rychlostí (hm, už se těším na Mt Blanc:D).

Když jsme se dokochali, začali jsme slézat dolů po stezce k Rotenboden. Paradoxně na těchle stezkách nebyla ani noha. Zdálo se, že všichni vystoupili na stanici lanovky, vyfotili fotky, zase zalezli do lanovky a svezli se o stanici níž, kde se proces opakoval. Byla úplně modrá obloha a foukal ranní horský vítr. Slyšeli jsme jen ptáky a naše vlastní kroky. Celou cestu byl Matterhorn před námi jako na dlani.

Došli jsme až k Riffelsee, kde jsme si dali sváču. Samozřejmě zdravou! (čti chleba s máslem a marmeládou:D). Uklidili jsme se na jeden z kamenů a asi hodinu chillovali. Myslím, že jsem dokonce na chvíli usnula. A spálila si nos.

Jenže za nějakou dobu se sem začaly valit davy asijských turistů, které nás vypudily. Naneštěstí je tohle fantastické jezero, ve kterém se odráží Matterhorn, asi dvě minuty od stanice lanovky Rotenboden, tedy snadno dosažitelné pro asijské turisty v žabkách.

Pokračovali jsme po svých dolů k Riffelbergu. Mohlo to být tak 8 kilometrů, navíc z kopce, takže trek na pohodu:) Tam jsme nasedli na lanovku a nechali se odvézt zpátky do Zermattu, kde jsme jen přešli centrum města a sedli na další lanovku, tentokrát na nejvýše položenou stanici lanovky v Alpách (možná v celé Evropě?).

Tahle lanovka končí na Klein Matterhornu, ve výšce 3883 m.n.m. To bylo nejvýš, co jsem kdy byla! Kam se hrabou dvouapůltisícové Tatry!

Původně jsme se chtěli ještě vyškrábat na Breithorn (4164 m.n.m.), ale když jsme z lanovky viděli trhliny v ledovci a lavinově vypadající kopy sněhu, radši jsme to vzdali. Navíc nahoře na Klein Matterhornu žádné hiky dělat nejdou. Je to ohraničený prostor a mimo něj vás jen tak nepustí. Nahoře je restaurace, vyhlídka a ledový tunel, který taky stojí za vidění.

Co se teploty týče, tak si nezapomeňte sem na horu přibalit teplé oblečení, protože v Zermattu bylo v poledne asi 30°C a tady nahoře byly 2°C a foukal takový vítr, že se na vyhlídce dalo vydržet maximálně deset minut.

Naskočili jsme znovu na lanovku a svezli se o stanici níž, na Trockener Steg, odkud jsme došli nejblíž k Matterhornu, co to šlo. Nesmělo chybět ani další ledovcové jezero, u kterého jsme zase zasedli, chillovali a užívali horskou atmosféru. Dokonce se mi sem podařilo dotáhnout preclík! 😀

Večer jsme zase zalehli v kempu do spacáků a ráno se vydali do poslední destinace, kterou byl Rothorn (3103 m.n.m.). Jenže vzhledem k tomu, že byla polovina června, lanovka na Rothorn (stejně tak jako na Schwarzsee) byla ještě zavřená a nejvýše, co jsme se dostali byl Blauherd (2571 m.n.m.). Tady jsme se ještě od stanice lanovky dostali právě k jezeru Stellisee, o kterém jsem psala o pár odstavců výš.

Od Stellisee jsme to vzali zase pěšky na Sunneggu, kde jsme viděli skákat lidi padákem. Napadlo nás, že bychom si taky mohli skočit, protože na světě podle mě neexistuje lepší místo na paragliding, než tady. Cena byla ještě jakž takž přijatelná (asi 170CHF), jenže první volný termín měli až odpoledne a to my jsme už museli být dávno na cestě do Prahy.

V poledne jsme se zpakovali a vyrazili zpátky do Täsche, vyzvedli auto a pustili se do devítihodiné cesty do Prahy. Naneštěstí byl ve Švýcarsku státní svátek, takže místo 9 hodin jsme jeli 12. Zkejsli jsme dvakrát v hodinu a půl dllouhé koloně.

No a teď k těm penězům, na které jste se mě všichni ptali. Pětidenní výlet do Švýcarska autem nás každého vyšel na asi 12.000 Kč. První dva dny jsme prakticky nic (kromě benzínu a skromného jídla) neutratili, protože jsme spali v přírodě a nejezdili lanovkami. Zato Zermatt je neuvěřitelně drahý a víc než dva dny bych tu zůstat nechtěla. Dva dny pro běžného turistu úplně bohatě stačily:) Benzínu jsme ve Švýcarsku taky tolik nekupovali, protože je všechno fakt poměrně blízko, ale tady v horách stojí v přepočtu asi 40 Kč/l, takže doporučuju natankovat plnou v Německu.

Drahá je taky dálniční známka, kterou mají Švýcaři jen roční, a to asi za 40CHF. Donutí vás jí zakoupit přímo na hranicích, kde staví každé auto a ptají se různé otázky, takže to nejde nijak očůrat:D

Jídlo v restauracích je neuvěřitelně drahé, takže pokud jedete autem, doporučuju vzít něco málo z ČR. V obchodech jsme kupovali jen čerstvé pečivo. Voda je všude pitná, dokonce se dá pít i z místních ledovcových řek. Čistší a lepší vodu jsem snad nikdy nepila:)

Na co si ale dávejte dobrý pozor je telefonování, data a smsky. Švýcarska se jako jediné země Evropy netýkají nové tarify, takže smska mě třeba vyšla na 99 Kč a 1MB (!!!!!!!!!) dat na 199 Kč. Chápete to?!?!?!? Takže doporučuju telefon pro jistotu hodit do airplane modu, protože jinak vám přijde dost mastný účet za telefon ! 🙂

Jinak pas do Švýcarska nepotřebujete, v pohodě se dostanete na občanku:)

Kdyby vás ještě cokoliv zajímalo, napište mi do komentářů, ráda zodpovím!:)

E.