Ahoooj!
Tak konečně se mi podařilo dát dohromady všechny fotky z Islandu! Dohromady jsem nafotila necelých 10 000 fotek, takže to byla docela fuška se tím prohrabat a vybrat ty nejlepší. V tomhle článku bude zatím hodně povídání a málo fotek, abych všechno nejdřív vysvětlila a pak vás teprve všechny zahltila fotkami z těch nejkrásnějších míst.
Celý nápad přišel klasicky s akčními letenkami z německých Brém do Reykjavíku. Vůbec jsem na Island nechtěla, vlastně jsme s Vojtou plánovali na léto hlavně norské Lofoty, ale tu letenku jsme prostě nemohli nekoupit. Původně jsme měli být tři – já, Vojta a jeho ségra. Nakonec mi to ale nedalo a napsala jsem kamarádce Soně, která neváhala ani vteřinu a šla do toho s námi.
Když jsem necelé dva týdny před odletem rezervovala auto, naskákaly mi z toho díky ceně pronájmu pupínky na obličeji. Na Islandu jsem byla už před pěti lety a věděla jsem, že bez terénního auta se nehneme z místa, takže bylo potřeba si půjčit čtyřkolku, jejíž pronájem se rovnal ceně ojetého auta v ČR. Byli jsme na to 4, takže se to nakonec docela rozdělilo, ale pořád to byl největší výdaj. Kolem celého ostrovu totiž vede jedna silnice, nicméně pokud se člověk chce dostat i do těch méně turistických a mnohem zajímavějších míst, musí se prokousat prašnými a štěrkovými cestami, které často zahrnují i brod řekou. A to kombík fakt nezvládne, my málem utopili i Grand Vitaru, ale o tom později.
Sbalili jsme stan, krosnu, jídlo, patery ponožky a vyrazili jsme. Počasí hlásalo 10 stupňů přes den a 4 stupně v noci, a i přestože jsem měla počasí nastudované, hrubě jsem ho podcenila a tři mikiny byly málo. Neustále jsem je totiž měla všechny tři na sobě a po dvou týdnech jsem musela smrdět jako zkažená vajíčka.
I přes tu ukrutnou zimu jsme měli na počasí neuvěřitelné štěstí a ještě teď nemůžu uvěřit tomu, že nám přes den pršelo jen jednou.
Určitě vás bude zajímat, jak jsme byli spokojení se samorozkládacím stanem. Trošku jsme měli obavy, jak se na něj budou tvářit německé aerolinky, protože není zrovna skladný a nikam se nám nevešel, takže jsme ho táhli zvlášť. K našemu údivu s ním neměly žádný problém a ani jsme za něj nemuseli připlácet. A co se funkčnosti týče, tak si ani neumím představit klasický stan. Představte si, že jsou 4 stupně a vy máte do sebe zastrkávat nějaké tyčky.
Do Brém jsme dojeli autem a nechali ho na letišti. Finančně to vycházelo stejně jako kdybychom jeli do Brém autobusem, ale časově byla jízda autem o 4 hodiny kratší.
Museli jsme se vejít do 20 kg, což byl na 14 dní docela oříšek, ale nakonec se povedlo. Dokonce se nám podařilo to, že nám jídlo vystačilo úplně přesně a nakupovat jsme nemuseli ani jednou. Měli jsme s sebou vařič, bombu koupili až na místě (protože do letadla by nás s plynovou bombou samozřejmě nepustili). Dokonce jsme dostali tři poloprázdné bomby už na letišti od skupinky, která odlétala zpět domů a nestačila je spotřebovat.
Itinerář jsme plánovali tak, jako vždycky – podle fotek na Googlu a Instagramu 😀 Prostě jsme si našli ty nejhezčí místa, nakreslili si je do mapy a pak body spojili a udělali smysluplnou trasu. Některá místa byla jen u silnice, na jiná se muselo několik hodin škrábat do krpálu, ale všechna stála za to!
Dohromady jsme autem najeli asi 3580 km, z toho asi 2600 km po silnici a zbytek po nezpevněných cestách. Přebrodili jsme něco kolem patnácti řek a jednou jsme píchli.
Toť na začátek a roadtrip může začít! Kdyby vás cokoliv ohledně cesty zajímalo, ptejte se v komentářích, ráda všechno zodpovím! 🙂
A zítra už o jižním pobřeží!
Paaa,
E.
