Ahooooj!
konečně jsem dala dohromady fotky z Itálie, kam jsem kam jsem vyrazila v neděli na dva dny! Byl to opravdu rychlovýlet, ale neuvěřitelně intenzivní!
A jak jsem se tu vlastně ocitla? Obuvní značka Geox mě a 3 novináře skrz Zoot pozvala omrknout jejich továrnu, kde se jejich slavné „dýchající“ boty vyrábí. Novináři tu dělali rozhovor s prezidentem Geoxu Mariem Polegato a byla s námi i PR manažerka Zootu Andrea, která všechno fantasticky zařídila a se kterou jsem nahlédla do jejich továrny, laboratoří a skladů. Shodou okolností prezident Geoxu je vášnivý vinař, takže vlastní několik vinohradů a restauraci v blízkém okolí městečka Montebelluna, kde Geox sídlí.
Nebudu vás zatěžovat sáhodlouhým vyprávěním o tom, co všechno jsem se dozvěděla, ale povím vám příběh, kterým to všechno začalo, jelikož je strašně zajímavý. Určitě většina z vás ví, že Geox jako první přišel s dýchající membránou, díky níž noha v botě opravdu dýchá. Ale málokdo už ví, jak se na tuto membránu přišlo.
Mladý Mario pomáhal v rodinnému vinařskému byznysu a když se šel v létě projít, uvědomil si, jaké je mu vedro v botech, které měl na sobě. Vzal proto švýcarský nůž a udělal si do podrážek díry, aby mu noha v botě větrala. Uvědomil si, jak geniální nápad to je, nicméně problém nastal, když začalo pršet – voda mu totiž natekla do boty. A proto začal přemýšlet, jak by tuto technologii dovedl k dokonalosti. Po několika prototypek se mu podařilo vymyslet membránu, která fungovala jen jednosměrně. Pustila tedy vlhkost ven, ale dovnitř ne.
Snažil se tuto technologii prodat velkým obuvním značkám, jako byl třeba Nike, ale ten o ni neměl zájem. Mario tedy založil svou společnost, pojmenoval ji Geox a letos oslavil 22 let úspěšné existence. Firma čítá dnes okolo 6000 zaměstnanců po celém světě a je 3.největší firma, co se casual shoes týče. Před Geoxem je jen britský Clarks, který ale funguje skoro 200 let a dánské Ecco, které je na trhu už přes 50 let.
Zajímavé je také to, že Geox začal nejprve vyrábět dětské boty, následované pánskou kolekcí a jako poslední přišly na trh boty dámské.
A co jsme tu celé dva dny dělali? Protože bych se v jednom článku upsala, rozhodla jsem se vyprávění rozdělit do dvou článků.
Takže Day 1:
Přiletěli jsme (vrtulovým letadlem!!) asi v poledne a ubytovali se v tom nejromantičtějším hotelu, ve kterém jsem kdy byla. Kam se hrabou městské luxusní hotely!:) Dali jsme si kávu a počkali na zahrádce, než dorazí náš průvodce Ludvík, který zastupuje Geox a další značky v ČR. Ludvík byl veselý stylař, kterého bych si na ulici klidně spletla i rodilým Italem. Když dorazil, objednali jsme láhev prosecca (to jsem ještě netušila, že to rozhodně nebude první a poslední) a povídali.
Odpoledne jsme měli naplánovaný výlet do fantastického historického městečka Asolo, kde jsme prošli po uličkách až na hrad.
Potom nás Ludvík vzal na večeři do té oné restaurace, kterou vlastnil pan Polegato. Všechny moje diety musely jít stranou, protože tolik jídla jsem nesnědla za celý minulý týden. Jako předkrm se podávaly těstoviny (?!) a hlavní jídlo spočívalo v půlkilovém hovězím steaku (<3). Nesměl chybět ani dezert a káva, po které bych za normálních okolností celou noc nespala, ale vzhledem k těm hektolitrům vína jsem usnula během 5 vteřin.
Druhý den ráno jsme měli ještě o něco pestřejší program, ale o tom až v dalším článku!:)
E.
