Ahoooj!
Tak Jižní Čechy už znáte nazpamět (doufám!) a teď se zase na pár minut přesuneme k našim báječným sousedům.
Nelhala bych, kdybych o Kalbelesee napsala, že je to jedno z nejkrásnějších míst Rakouska. Absolutně nechápu, že jsem ho doteď neobjevila. Možná je to proto, že není od nás úplně nejblíž. Nachází se na úplném západě Rakouska, kam většina turistů mockrát nezavítá. A ani my s Kubou bychom sem nezavítali, pokud bychom nebyli na cestě do Švýcarska a nepotřebovali někde po cestě přespat. Přeci jenom se dostat do Švýcarska na jeden zátah není brnkačka.
A proč Kalbelesee vůbec navštívit?
Protože je to skvost pro oči! A taky proto, že se u něj skvěle kempuje. Znovu budu muset připomenout, jak to s tím kempováním v Rakousku (a vlastně i všude jinde v Evropě) je. Wild camping je na většině míst zakázaný. Nicméně jsou oblasti, kde to není povolené ani zakázané. Jako třeba Vorarlberg. V těchto případech je nejlepší:
- stan postavit po západu slunce a hned po východu se sbalit
- mít maskovací stan (třeba tmavě zelený:))
- nedělat hluk a bordel
A ještě jedna věc – ne nadarmo se říká: „leave the place as you found it“, tak to mějte na paměti. Není třeba tu krásnou přírodu ještě víc ničit.
Tak, zpátky ke Kalbelesee.
Pokud pojedete z východu (třeba z Čech), rozhodně si na cestu nechte mnohem víc času, protože už několik desítek kilometrů před Kalbelesee je krajina jako z pohledů. My jsme jeli 50 km asi dvě hodiny, protože jsme neustále stavěli a fotili. Měli jsme neuvěřitelnou kliku na počasí. Na tuhle krajinu se ta mlha hodila mnohem víc než sluníčko a modrá obloha.
Kde postavit stan?
Rozhodně ne hned u silnice. Zaparkovat se dá u závory, potom už musíte po svých. Rovných travnatých ploch jsme potkali spousta, ale nás uchvátil spot s výhledem na celé jezero, vzdálený asi kilometr od auta. Na další fotce můžete vidět, jakou jsem měla radost, když jsme tenhle spot objevili, hihi:)
Ráno jsme hned po východu slunce naběhli do jezera se trochu opláchnout, protože co si budem – na roadtripech je tohle jediný způsob sprchy. Voda byla šíleně ledová, ale co bylo ještě horší bylo bahno na dně. Když jsem do něj vkročila, propadla jsem se po kolena do neidentifikovatelné hmoty, což mi málem způsobilo utonutí.
Moc jsme to s tím plaváním nepřeháněli, protože už bylo světlo a po silnici začínala jezdit první auta. Vrátili jsme se ke stanu a ještě v klidu posnídali. Pak jsme bleskurychle sbalili stan, nacpali všechno do krosen a ještě chvíli jen tak chillovali. Nemohli jsme se té krásy nabažit. Vyšlo nám to úplně přesně, protože jakmile jsme zapnuli poslední přezku od krosny, vynořili se první turisti. A za nimi hned další. A další. Po cestě zpátky k autu jsme jich potkali asi 10, takže pokud se po našich stopách vydáte, opravdu si nezapomeňte nařídit budík.
Podrtženo sečteno, strašně ráda bych napsala, že tohle místo bylo to nejkrásnější na kempování, co jsem zažila, ale pořád za mě vede to na Reinebringen na Lofotách.
P.S.: Kuba už na Kalbelesee jednou byl, tak mrkněte i na jeho článek.
E.
