Ahoj!
Tak jsem konečně dala dohromady všechny fotky z naší asi největší letošní dovolené!
Už jsem několikrát zmiňovala, že čtrnáctidenní válení se u moře není nic pro mě a že nejlepší dovčou je pro mě turistika a objevování nových míst. Pokud je i takováhle dovolená i vaším snem, prokousejte se našimi zážitky a fotkami!
Tenhle nápad vznikl vlastně už v únoru, kdy jsem se s Vojtou podívala do zimního Norska (pokud jste neviděli, články o téhle cestě najdete tady, tady, tady a tady) a právě v tu chvíli jsme se rozhodli, že se sem v léte vrátíme. A tak jsme s jeho nejlepším kamarádem a jeho přítelkyní vyrazili na cestu. Cestovka byla zavrhnuta okamžitě, takže nám chvilku trvalo, než jsme celou cestu naplánovali.
Největší díky patří mojí milované mamince, která nám na celých čtrnáct dní propůjčila svoje terénní auto, které bylo základem naší cesty. Spali jsme ve stanech – občas v kempu a občas jsme zapíchli stan někde v přírodě. S celou cestou nám strašně pomohl průvodce „Norsko“ od Lonely Planet a obří silniční mapa jižního a středního Norska, kterou jsme museli pořídit až na místě, protože byla naše GPS občas hodně zmatená.
V Norsku je v létě obrovskou výhodou dlouhý den (na jednu stranu), protože sluníčko tam zapadá kolem půlnoci a rozednívá se asi v 5 ráno, takže se toho přes den dá stihnout opravdu hodně. Na druhou stranu to může být trochu nezvyk a pro někoho ne úplně příjemné. Naplánovali jsme okruh o délce asi 4500 km, což nebylo úplně málo a to jsem původně chtěla zahrnout do okruhu i Lofoty, které by vyšly asi na 11 000 km:D Nakonec jsme ale stejně na tachometru natočili něco málo přes 6000 km!
Cesta vedla z Prahy přes Hamburk až do severodánského přístavu Hirtshals, kde jsme v místním kempu strávili první noc. Cesta až do Norska by se dala s přehledem zvládnout za jeden den, ale vzhledem k naší cestovní horečce a nestíhání jsme přes noc nespali ani hodinu. Ještě před zakotvením v kempu jsme vyrazili na západ slunce na nejsevernějším bodě Dánska Skagen. Tam jsme se prošli po studené pláži a vyfotili obří maják, ale tak strašně tam foukal vítr, že jsme zalezli zpátky do auta a odfrčeli zpátky do kempu.
Na destátou hodinu ranní jsme měli už dlouho dopředu objednaný trajekt z Hirtshals do norského Kristiansandu. Cesta trvala něco málo přes dvě a půl hodiny, trajekt sice ne tak obrovský a luxusní jako ten do Anglie, ale stejně nám to uteklo jako voda, hlavně díky dospávání předešlé probděné noci.
V Kristiansandu nás po připlutí čekalo nádherné počasí a tak jsme si prošli alespoň to nejzajímavější z města a poté se vydali už konečně na cestu za dalším dobrodružstvím po norské „divočině“. Cestu jsme sice měli přibližně naplánovanou, ale nechali jsme si prostor i na další zajímavosti, které nám tato neuvěřitelná země nabídla cestou. První dva dny (narozdíl zbytku výletu) bylo opravdu nádherně, takže jsme si užívali nedotčené, rozmanité krajiny a kouzelných vesniček.
_
Zastavili jsme třeba na Sogndalstrand, kde se přímo nad řekou tyčily typické barevné dřevěné domky ze 17. století. Za celou dobu jsme tu nepotkali ani nohu, což bylo na jednu stranu příjemné, na druhou trošku strašidelné..
Odpoledne jsme dorazili k dalšímu záchytnému bodu, kterým byl Stavanger v čele s jeho starým městem, které se vyznačuje desítkami na sebe nalepených, nabílo natřených, dřevěných domečků, které nás hned uchvátily. Při procházce mezi nimi nás v jednu chvíli zastavil norský pokřik a po omluvě, že nemluvíme norsky, nás přivítala skupinka tamních obyvatel slovy „Do you want some wine?“. To vše jenom kvůli našemu úžasnému Lonely Planet průvodci, který jsem zrovna v tu chvíli měla v ruce a citovala historii těchto malebných domečků:) Dostali jsme víno, ovoce se smetanou a deky pro zahřátí a trávili první večer v Norsku s rozmanitou skupinkou Norů. Dokonce jsme dostali pozvání na přesunutí k nim domů, jelikož bylo už trochu chladno, takže přišla řada i na společné „selfíčko“ v jednom ze starých domečků.
___
Další den nás již čekal první menší výšlap a to na Preikestolen, neboli Pulpit Rock. Průvodce psal pětihodinový okruh s pořádným převýšením, nicméně ani to neodradilo stovky dalších turistů, se kterými jsme museli o krásné výhledy dělit. Cesta nám zabrala o něco déle kvůli mým neustálým fotografickým záchvatům a zdržování, ale určitě to za ten výšlap stálo.
____
Ráno jsme vyrazili brzo, abychom stihli jeden z delších výšlapů. Trolltunga, neboli trolí jazyk nás přišel na 11 hodin času a úplně promočené oblečení. Bohužel nám taky celkem poprchávalo a místy jsme se museli brodit několika centimetry sněhu, takže ani boty nezůstaly suché. Cesta byla občas hodně strmá a náročná, ale výhled z této neobvyklé skalní rampy byl prostě k nezaplacení. Nahoře mohlo být kolem nuly, takže se tam moc dlouho vydržet nedalo, ale opět nás hodně překvapilo, kolik dalších lidí se na tuhle náročnou expedici vypravilo. Když jsme se konečně dostali hladoví a úplně vyčerpaní zpátky dolů k autu a chtěli jsme vyrazit někam složit hlavu, nenastartovali jsme auto. Hned nám došlo, že je to „jenom“ vybitá baterka, protože nikdo z nás si nevzpomněl na zapnutou ledničku. Měli jsme obrovské štěstí, že asi snad úplně poslední auto na parkovišti nám pomohlo nastartovat, tak jsme ho odměnili ze zásob našich českých vín a polomrtví odjeli do kempu.
_
Tohle je teprve první část naší cesty, takže pokud vás naše cestování zaujalo, určitě si nenechte ujít zbytek fotek a příběhů z našich norských dobrodružství!!
Užívejte léta!