Bydlíme!

Ahoooj!

Je to už rok, co jsem se přestěhovala na Vinohrady. Rekonstrukce bytu byla ukrutně příšerný a zdlouhavý proces, ale vsadím se, že ti, co něco rekonstruovali, mají podobnou zkušenost. Zkušenost, kterou dlouho nechtějí zažít znova.

Rekonstrukce trvala rok a stála (jak jinak) dvakrát víc, než měla. Jsem strašně ráda, že už to mám za sebou a bydlím. Spousta z vás se na můj byt ptala a já pořád slibovala článek, který ukáže interiér. Ještě rok a půl po tom, co se rekonstrukce dokončila, jsem čekala na poslední nábytek, který se kvůli covidu a dalším problémům zpozdil. Včera ale došly židle, které byly to poslední, co mi tu chybělo k tomu, abych mohla celý interiér zdokumentovat.

Byt byl původně 60m2 1+1, ale dispozici jsme změnili na 2+1. Vzhledem k tomu, že je byt ve starém domě, chtěla jsem některé prvky zachovat. Veškeré dveře jsou původní, dubové parkety jsme sice vyměnili za nové, ale ve stejném stylu a nechat jsme museli i dvojitá špaletová okna. Moje požadavky na vzhled interiéru byly:

minimalistický styl
přírodní materiály a barvy (dřevo, kámen, zeleň)
funkční a praktické prvky

O kompletní projektovou dokumentaci a návrh designu se postarala Erika Bohatá ze studia Tobe.archi.

Celou domácnost máme protkanou smart systémy, které ovládá Siri – třeba žárovky, ambientní podsvícení, hudbu, rolety, topení.

Obývák

Po betonové stěrce za zdi jsem toužila dlouho, takže jsme jí dali za obývací stěnu pod televizi. Odstín a „čmouhatost“ jsme ladili snad týden v kuse – jednou byla moc modrá, pak zase moc béžová. Potom moc slitá a nakonec moc čmouhatá. Ale nakonec se povedlo.

Hodně jste se mě ptali na síť, kterou mám zavěšenou za zdi. Je sice dělaná na míru, ale není to nic jiného, než obyčejná karisíť, která se při stavbě vkládá do zdí a zalévá betonem. Jenom je pískováním zbroušená, nalakovaná na bílo a navrtaná přímo do zdi. Je neuvěřitelně multifunkční, protože se na ní dá zavěsit prakticky cokoliv – od přítelovy kytary, přes kytky (které visí na kovových závěsech z Ikei), až po polaroidové fotky.

Nábytek na obývací stěně je na míru od truhláře z lakovaného dubu. Konferenční stolky z Jysku, gauč přitáhl přítel ze svého starého bytu (také Jysk).

Kuchyň

Kuchyň jsem chtěla minimalistickou v bílé barvě. Vymysleli jsme detail, který by bílou plochu trochu rozbil – dubové trojúhelníkové vložky, které jsme umístili do horních skříněk.

Kuchyň je celá na míru od truhláře (včetně vestavěné lednice a myčky), závěsy na míru z ateliéru Šik, kuchyňská deska je z tenčeného kompaktního laminátu v dekoru kamene, kterou jsem pečlivě ladila k betonové stěrce. Bezokrajový dřez Franke je nejgeniálnější vynález, co jsem kdy viděla. Můžete totiž smést drobky rovnou do dřezu a nezaseknou se o hranu.

Jídelní stůl je značka Pedrali, pořízená z Designpropaganda.cz – náš má 129 cm a je ideální pro 4-6 lidí. Židle jsem dlouho nemohla vybrat, ale nakonec jsme kvůli psům vybrali plastové od White Label Living z designpropaganda.cz v mentolové barvě (ty bílé na první fotce jsou dočasné z Ikei, které jsme na pár měsíců měli půjčené od přítele z práce).

Nádobí je z Kotvy, značka Thun. Černé příbory z Ikei, hrnky jsou značky Nordic Kitchen a k mým černým skleničkám se váže šílená story. V jednom chorvatském hotelu jsem přesně do téhle skleničky dostala svůj gin&tonic a v tu chvíli jsem věděla, že to jsou přesně ony. Později jsem dohledala, že je to rakouská firma, která dodává jen velkoobchodně do barů a restaurací. Stálo mě to chvíli vyjednávání a pár emailů a nakonec mi jich 12 poslali 🙂

Chodba

Na tu jsem pyšná asi ze všeho nejvíc 🙂 Celý závěsný systém je na míru od zámečníka/kováře, ale znovu – je to jen pár svařených tyčí, nalakovaných na bílo. Jsou v kombinaci s další karisítí bezvadně multifunkční, takže slouží dobře jak na boty a kabáty, tak třeba i na klíče nebo další zeleň.

Dlažbu jsem vybírala snad tři měsíce, a to v tak trochu dobovém stylu, ale trochu hozeného do moderny. Světle šedá dlažba je asi nejméně praktickým prvkem, protože je po dvou dnech špinavá. Na druhou stranu chodba nemá žádný zdroj přirozeného světla, takže tmavá dlažba byla vyloučena od počátku.

V chodbě jsou i další úložné systému na míru od truhláře, opět v dubovém masivu. Je do nich schovaný botník a bojler s pračkou a sušičkou.

Protože by byla dlažba studená, implementovali jsme do ní podlahové topení.

Ložnice & šatna

Dvě protilehlé zdi zdobí stejná stěrka jako v obýváku. Najdete tu další úložný prostor a vchod do malé walk-in šatny. Tu jsem ale nedokumentovala, protože ta je tak nacpaná oblečením, že se nedala na focení uklidit. Pyšná jsem i na rolety, které jsou ovládané hlasem přes naše HomePody a mají automatizované scenes. To znamená, že se třeba automaticky zvednou v 7.30 ráno nebo když přijdeme domů (Siri pozná, že jsme se přiblížili k domu). Byly strašně drahé, ale nedám na ně dopustit.

Jestli hledáte noční stolky, tak ty jsou schválně schované do takové kukaně pod lampičkami. Nesnáším totiž bordel a věci, které jsou vidět, takže jsem chtěla nějaké řešení, které tohle pošéfí. Zrcadlo je i Ikei.

Koupelna

Toaletu a koupelnu mám oddělené. Vzhledem k tomu, že vchod na toaletu je z chodby, podlaha ve formě dlažby je navazující. Vchod do koupelny máme netradičně z ložnice a tady nastával problém. Dlažba z chodby by se totiž v bezprostřední blízkosti tloukla se vzorem na parketách, a to jsem nechtěla. Proto jsem navrhla chevron vzor, který jsem vzala z parket, jen jsem ho aplikovala na šedé dlaždice. Žádné takové jsem ale na trhu nenašla, takže se z velkoformátů vodním paprskem uřízly plátky ve stejném rozměru jako jsou parkety a prostě se k sobě poskládaly do stromečkového vzoru. Takže přechod z parket v ložnici ladí s dlaždicemi v koupelně.

Černé baterie jsou ukrutně nepraktické, protože už po roce jsou odřené, ale třeba sprchová hlavice se naštěstí dá jednoduše vyměnit.