Čauteeee!
Bylo pondělí. Byla jsem na press eventu v Holešovicích a ve volné chvíli jsem chtěla zkontrolovat počasí na úterý, abych se podle toho oblékla a když jsem ho otevřela, místo Prahy na mě vyskočilo Gosau, kde bylo v tu chvíli 26 stupňů & slunečno. Ze zvědavosti jsem otevřela celý týden a bylo to.
Když jsem dojela z eventu domu, během pár minut jsem se sbalila a o hodinu později jsem už seděla v autě směr Gosau. Bylo 18:00 když jsem vyrážela a vůbec jsem nevěděla, kam jedu a co tam budu dělat. Na benzínce, když jsem tankovala, rychle jsem projela hotely a zarezervovala jeden v Berchtesgadenu, což je jen hoďku od Gosau. Na hotel jsem dojela chvilku před půlnocí. Sedla jsem si na postel, otevřela notebook a začala s researchem.
Netrvalo dlouho a měla jsem plán na další den. Zdolat Donnerkogel.
Hm, další nudná hora, kvůli který ta pošahaná holka jede 5 hodin autem.
Vůbec ne. Tahle je něčím speciální! Vede na ní ferrata, která nepůsobí úplně bezpečným dojmem a to bylo právě to, co mě přesvědčilo.
Ráno jsem zaspala takovým způsobem, že jsem hotel opouštěla až kolem jedenácté, takže můj plán ranního výstupu úplně nevyšel. Když jsem ve 12 parkovala auto dole u Gosausee, zděsila jsem se. Takových aut jsem fakt v úterý nečekala. No nic, už jsem tu, tak to nějak přežiju žejo. Ve 12:40 jsem nasedla na lanovku nahoru ke Gablonzerhutte a odtamtud jsem šla pěšky.
Na vrchol Donnerkogelu vede z jedné strany ferrata a z druhé strany hory je tam klasická cesta. Většinou se ferrata používá k cestě nahoru, ale pokud se na ní necítíte, tak se na Donnerkogel dá dostat klasickou cestou nahoru i dolu. Od Gablonzerhutte je cesta pěkně značená, jen jsem přehlédla nástup na ferratu, tak to tu radši popíšu, ať se vám nestane to samé a nemusíte se vracet. Já tím ztratila asi 20 minut.
Sice tam šipka na „klettersteig“ je, ale její vypovídající hodnota není moc vysoká, protože ukazuje kamsi doleva. Cca po 8-10 minutách chůze od Gablonzerhutte se dostanete k takovému turniketu, který tam je kvůli dobytku. Tak nesmíte ten turniket prolézt, ale u něj se dáte doleva. Je tam lehce vyšlapaná cestička dolů k úpatí hory. Pak už jsou vidět ocelová lana a skoby.
Ferrata je místy B, někdy C, takže ani ne příliš těžká, ale ani ne nuda. Samozřejmě nejzajímavější část je několik metrů dlouhý žebřík, který vede vzduchem a spojuje Kleiner a Grosser Donnerkogel. Určitě nic pro nikoho, kdo má závratě nebo se bojí výšek, hihi:))) Adrenalin ještě naroste když se na žebřík pustí někdo další, takže se houpe několik desítek centimetrů nahoru a dolů, ale i do stran. A pod vámi nějakých 500 metrů vzduchu.
Na vrchol mi to od Gablonzerhutte trvalo asi tři hodiny a mimochodem, za celou cestu jsem potkala dva lidi, a to pod žebříkem a na vrcholu, takže mě i cvakli a já mám z tohodle šílenýho tripu i fotky!:) Takže pokud chcete tuhle ferratu bez lidí, tak se vykašlete na vstávání ve 4, ale naopak si počkejte, až to všichni vylezou a vrhněte se nahoru až kolem oběda.
Chtěla jsem stihnout poslední lanovku dolů, takže jsem se na vrcholu pokochala a hned zase uháněla dolů. Lanovku jsem ale stejně nestihla, tak jsem musela improvizovat. Buď hodinu a půl pěšky dolů k autu a nebo nějaké spaní u chaty. Gablonzerhutte byla otevřená, takže jsem nakonec za asi 20EUR přespala tam a lanovkou se svezla až ráno.
Každopádně podtrženo sečteno, ve středu v poledne jsem už hnala na schůzku.
Čistý čas mimo Prahu: 42 hodin.
Peněz utraceno: 20 EUR za chatu + 30 EUR za hotel + jedna plná nádrž.
Počet zážitků: nevyčíslitelný.
E.
