Ahoooooooj cestovatelé!
Tak jsem se vrátila zpátky ze spontánního výletu ze Švýcarska a mám tolik zážitků, že tenhle článek budu psát minimálně celý den!
Rozhodla jsem se asi 10 dní dopředu, takže na plánování nebyl moc čas. Mám sice ve Švýcarsku tetu, ale neviděla jsem jí od svých asi 12 let, takže si Švýcarsko moc nepamatuju. Vždycky jsem se chtěla podívat do Zermattu, takže to byl první záchytný bod. A další se potom jen nabalovaly – St. Gallen, Luzern, Bachalpsee, Oeschninensee a Grimselpass. Potom stačilo už jen body spojit v Google Maps a plán byl na světě!
Ráno ve středu jsme naházeli věci do auta a vyrazili. První zastávka byl St Gallen, který byl asi 6 hodin. Na hranicích se Švýcarskem jsme měli trochu problém, protože i když je Švýcarsko v Schengenu, vyptávali se nás snad 10 minut na to, proč tam jedeme, co tam budem dělat, jak dlouho, kde spíme, co máme s sebou a tak. Museli jsme koupit roční Švýcarskou známku, protože menší nemají a dorazili po poledni do St. Gallenu.
Ten nás dost zklamal, protože tam vůbec nic není 😀 Dali jsme si oběd a mířili směrem k Luzernu, kde právě bydlí moje teta. Nejsem s ní vůbec v kontaktu, takže jsme se za ní ani nestavovali. Auto jsme zaparkovali hned na břehu jezera. Prošli jsme si ikonický most, prolezli staré město, dali si zmrzku, protože bylo asi 874460 stupňů a vrátili se zpátky do auta. Už nám zbývala poslední hoďka a půl do naší první horské destinace, kterou bylo městečko Grindelwald. Odtamtud vede strašná spousta krásných alpských treků, ze kterých jsme si vybrali ten na Bachalpsee.
Problém byl ten, že do Grindelwaldu jsme dorazili v 8 večer a trek měl být dlouhý 4 hodiny. Čelovky jsme měli, takže jsme se rozhodli to hecnout a zkusit dojít za tmy až k jezeru. Věděli jsme, že to nejsou žádné ferraty, takže to zas až tak šílený nápad nebyl.
Navíc stanování mimo kempy je v oblasti Alp zakázané, takže stavět stan za tmy je rozhodně lepší varianta.
TECHNICKÁ POZNÁNKA Č. 1 — Dostala jsem od vás strašnou spoustu dotazů ohledně toho, jak jsmě to dělali se stanováním. Vím, že je za to šílená pokuta, a asi je z nějakého důvodu, ale myslím si, že pokud si postavíte stan v přírodě a místo opustíte ve stejném stavu, v jakém jste do něj přišli, přírodě to nijak neuškodí. Takže jsme si dávali pozor na to, aby náš stan nebyl odnikud vidět, většinu případů ho stavěli za soumraku a vstávali v 7 ráno, abychom ho sbalili ještě před tím, než se rozběhnou první lanovky. Jediné, kde jsme se opravdu báli stanovat na volno byl Zermatt, kde jsem si byla celkem jistá, že za každým rohem mají kamery a vyhmátli by nás. Na Zermatt jsou Švýcaři hodně pyšní a chrání si ho, takže tady bych si asi netroufla.
Taky jste se hodně ptali na značku a typ stanu. Mám samozrozkládací stan od značky Quechua, tuším, že se jmenuje 2Seconds a je pro 3 lidi. I když většinou cestuju ve dvou, tenhle větší stan je lepší, protože se dovnitř vejdou krosny. Tenhle samorozkládací stan totiž nemá žádnou předsíňku a navíc ve svém batohu nosím všechno svoje fotovybavení, které chci mít vždycky u sebe. Co se týče skladnosti, tak tenhle stan nesložíte do klasického válečku, ale je to kulatá placka, takže ho do krosny nestrčíte ani kdybyste se na hlavu stavěli. Naučila jsem se ho šikovně navázat na krosnu, takže to tak hrozné není, ale rozhodně je vhodnější na cestování autem, než pěšky. Nosím ho proto, že jsem většinou z treku vyřízená a nechce se mi půl hodiny stavět stan a ráno zase půl hodiny ho balit. Tenhle doslova vyndáte z obalu, rozepnete čtyři přezky a vyhodíte stan do vzduchu, kde se sám složí. Takže čistý čas stavění stanu je opravdu třeba 10 vteřin. Skládání chce gryf, ale já jsem schopná ho složit za 2 minuty. —
Anyways, auto jsme zaparkovali v Grindelwaldu a na trek jsme vyrazili kolem půl deváté večer. Hnali jsme neuvěřitelným způsobem, abychom co nejvíc ušli za světla. V 11 jsme vytáhli čelovky a pokračovali dál. Jenže o půlnoci jsme zjistili, že jsme asi v půlce!!!!! Nechápali jsme, jak je to možné, když trek měl mít 4 hodiny a po pár minutách jsme zjitili, že v článku na internetu psali, že je to 4 hodiny DOLŮ (od Bachalpsee do Grindelwaldu).
No v půl jedné jsme to vzdali a složili stan někde na rovince, řekla bych cca tak ve 3/4 cesty. Měli jsme neuvěřitelné štěstí, protože deset vteřin po tom, co jsme vlezli do stanu se spustil slejvák jako blázen. Dokonce byla taková bouřka, že blesky prosvítaly stropem stranu a hromy jako kdyby práskaly přímo vedle nás. Noční můra. Díky bohu, že jsme byli tak unavený z výšlapu, že jsme okamžitě vytuhli.
Jenže ráno, když jsme se probrali a rozepli stan, nestačili jsme se divit, kde že jsme ho to vlastně postavili. Ten výhled na půlku Alp byl vážně neuvěřitelný! Není snad lepší pocit, než se probudit na takovémhle místě. Kam se hrabou pětihvězdičkové hotely na pláži!
Složili jsme stan a vydali se na posledních asi pět kilometrů do krpálu. Po cestě jsme potkali i několik svišťů, které jsem se snažila svým ultramegahyperzoomem ulovit, ale nedali se:D
Došli jsme konečně na horní stanici lanovky, odkud to byla poslední hodinka k jezeru. Vzhledem k tomu, že bylo pořád asi 7 ráno, nikde nebyla ani noha. První lanovka jela tuším v 9. Na horní stanici lanovky byla pro turisty postavená lávka uchycená přímo na stěně skály, takže nic pro akrofobiky, haha:) Lávka končila visutým můstkem s nádherným výhledem.
Když jsme k Bachalpsee došli, trochu nás zmátlo, že tam byla jezera dvě a my nevěděli, které je to správné. V jednom plavaly kry a vypadalo jako Severní ledový oceán a druhé zase mělo místo hladiny zrcadlo, ve kterém se odrážely okolní hory.
Tak na tohle místo jsme měli původně v noci dojít. Ještě, že jsme nešli, protože bychom se sem dostali tak ve tři ráno. Vzhledem k tomu, že jsme nesnídali, rozbalila jsem můj superinstantní vařič a udělala ovesnou kaši.
Původní plán bylo se v Bachalpsee vykoupat, protože jsme se kempům vyhýbali a něměli kde jinde se opláchnout, jenže při pohledu na plovoucí kusy ledu nás přešla chuť se koupat:D Po snídani vykouklo konečně sluníčko, takže jsme se přece jenom vyhecovali a do ledové vody skočili. To jezero mohlo mít tak dva stupně. Málem jsem dostala infarkt!!!!! Bylo to fakt šílený:D A právě tady vznikla hláška: „Hele máš na zádech kru!:D“
TECHNICKÁ POZNÁMKA č. 2 — Hodně z vás se mě ptalo, co jsem měla s sebou za oblečení a případně další vybavení. Jedny kalhoty, tričko a mikinu jsem měla od značky Peak Performance, kterou úplně zbožňuju, protože je opravdu funkční a zároveň vypadá skvěle. Na své pohorky od Garmontu nedám dopustit a zbytek tak různě. Měla jsem s sebou i lehké trekové boty od Adidasu Terrex, které se hodí do sucha a na lepší povrch. —
Anyways, po koupačce začali přicházet první lidi, takže jsme se zpakovali a vyrazili zase zpátky. Po cestě jsme potkávali spoustu Asiatů, z nichž jedna se dokonce odvážila nás zeptat, jak daleko je ještě jezero. Měli jste vidět její výraz, když jsme jí řekli, že asi 40 minut do kopce:DDD Měla na sobě žabky a v ruce deštník.
Kousek od stanice lanovky jsme uviděli další skupinku Asiatů, jak se krčí v trávě a míří svýma utrahypermegazoom objektivama na něco hnědého, co vypadalo jako pes. V duchu jsem si řekla, že jsou fakt šílený, jak si fotěj všechno, včetně psů. No ale když jsme přišli blíž, zjistili jsme, že je to liška! Normální liška!!!! Tak jsem taky nasadila svůj ultrahypermegazoom a zalehla vedle Asiatů do trávy.
K autu jsme se s rozklepanýma nohama a bolavýma kolenama dostali chvilku po poledni. Cesta dolů nám trvala opravdu ty 4 hodiny, které psali v onom článku. Ponaučení? Přečtěte si vždycky DŮKLADNĚ, jak dlouho trvá se dostat nahoru:D Mimochodem v Grindelwaldu se všude za parkování platí, ale vzhledem k tomu, že jsme neměli jediný Frank, neměli jsme jak parkování zaplatit. Naštěstí jsme pokutu nedostali, ale doporučuju si vzít s sebou na cestu do Švýcarska hodně drobných, protože parkování se platí v automatech snad všude. I v té nejmenší vesnici.
Když jsme si trochu odpočinuli, naskočili jsme do auta a vyrazili k naší další zastávce, kterou bylo Oeschninensee, ale o tom až v příštím článku!:))))
Tak a teď mi do komentářů napište, co vás ještě zajímá, moc ráda na všechno odpovím! Jen se mě prosím neptejte na peníze, o tom se rozepíšu v posledním článku, ještě to nemám všechno spočítané!:) Ale myslím, že se nám low-cost plán docela vydařil!:)))
E.
