Ahooooj!
V jednom z minulých článků jsem slíbila, že vám prozradím, jak je možné neustále cestovat i když nejste zrovna milionáři. Ani já (bohužel) nejsem milionář a ráda se řadím do skupiny „student“ a i přesto téměř každý týden běhám někde po světě.
Právě v minulém článku jsem naznačila, že když už cestuju, snažím se, aby moje cesta byla co nejlevnější, takže všechny moje cesty jsou low-costové. To pro mě znamená fakt, že na cestách neutratím víc, než bych za stejnou dobu utratila v Praze.
Důležité je taky podotknout, že tím, že cestuju low-costově, vůbec nijak nestrádám a neznamená to, že se mám hůř než ti, kteří bydlí v nejlepších hotelech a cestují soukromými letadly. Naopak. Podle mě je low-costové cestování dokonce i lepší, než luxus. Teda aspoň já si ho užívám víc.
A ještě důležitější je podotknout, že mi takovéhle cestování moje práce dovoluje, ale o tom se víc dozvíte v předchozím článku.
Rozhodující je v rámci financí samozřejmě destinace. Dává smysl, že výlet do Austrálie bude dražší, než výlet do Tater. Proto podnikám malé výlety a velké výlety. Velké výlety do dalekých destinací, které vyžadují přípravu a pár měsíců úsporného živobytí, podnikám jednou za půl roku až rok. Co se týče ale těch malých výletů, tak ty podnikám skoro každý víkend. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy byla o víkendu doma, hihi:) A co vlastně myslím malými výlety? Destinace, které jsou dostupné autem a které se dají zvládnout za 1-4 dny.
Dopravní prostředek
V 99% jezdím na výlety svým autem. Autem se dá dostat kamkoliv po Evropě, třeba před dvěma roky jsme tehdy ještě mamčiným autem dojeli z Prahy do Tromsa v Norsku, což je sakra dálka. Výhoda je ta, že po cestě vidíte spoustu věcí – ne nadarmo se říká, že cesta je cíl! Polovina mých fotek většinou vzniká někde po cestě spíš než v cílové destinaci haha:)))
Párkrát jsem už zkusila ještě levnější variantu, kterou byl vlak (třeba vloni nočním vlakem do Tater), ale ten mi úplně nevyhovuje, protože člověk nemá volnost a nemůže se rozhodovat spontánně. Takže auto je snad jediný luxus, který si dopřeju, protože jsem ráda nezávislá a nebaví mě študovat jízdní řády a čekat na věčně zpožděné autobusy a vlaky.
Když už se rozhodnu pro letadlo, tak všude kam to jde létám nízkonákladovkami. Do norského Osla jsem jednou letěla v přepočtu za 399 Kč, do Dubaje jsem se dostala z Polska za 2000 Kč nebo třeba z Mnichova do portugalského Fara za 1200 Kč. To všechno nízkonákladovkami.
Problém je v tom, že nízkonákladovky se hodí spíše na víkendové výlety, protože velké zavazadlo stojí většinou skoro stejně jako letenka samotná. Druhý problém je ten, že nelítají všude. Na delší vzdálenosti to potom dělám trochu jinak.
Pravidelně sleduji servery s akčními letenkami a nikdy si nestanovuji destinaci jako první a pak až hledám letenky. Vždycky koukám jako první na akční letenky a až pak se rozhoduju, jestli do dané destinace chci. To se mi stalo třeba před dvěma rokama v lednu, kdy jsem seděla ve škole na přednášce a koukala jsem na letenky a uviděla jsem letenku na Zéland (na který jsem vůbec neplánovala jet) za 17.000 Kč. Za 14 dní jsem odlétala hihi:)))) (Kdyby se někomu 17 tisíc za letenku zdálo hodně, ano, je to hodně, ale normálně se ceny pobybují kolem 30.000 Kč)
Důležité je ale zmínit fakt, že jsem díky své práci časově velmi flexibilní a můžu prakticky odletět kdykoliv, což je velká výhoda, protože spousta těchto akčních letenek je vázaná na konkrétní datum.
V destinaci se pohybuju zásadně pěšky. Na horách se tomu říká hiking a ve městě bych to pojmenovala jako courání sem a tam. Často ve městech za den nachodím víc než na horách, ale je to fajn způsob, jak spálit kalorie z ochutnávání místních dobrot a zároveň vidět opravdu všechno. Chce to hlavně dobré a pohodlné boty! 🙂
Vzdálenost
Abyste našli nádhernou přírodu, nemusíte opravdu jezdit daleko. ČR je skvěle umístěná – Alpy, Dolomity a Tatry jsou coby kamenem dohodil, ale i u nás v Česku máme místa, která stojí za hřích. Jedním takovým je třeba Českosaské Švýcarsko.
Samozřejmě ale logicky platí, že čím dál destinace je, tím dražší výlet bude. Nicméně když se rozhodnu vyrazit na víkend třeba do Dolomit, tak vlastně kromě benzínu mě víkend nic nestojí. Chodím pěšky, spím ve stanu a vařím si na vařiči. Takže jaképak „cestování je o pěnězích.“
Délka pobytu
Logicky čím delší je pobyt, tím víc vás bude stát. Podle mého názoru jsou nejlepší výlety na 2-3 dny, což jsou vlastně ideální víkendovky. Sama musím upřímně uznat, že v 0°C mě ve stanu nebaví spát víc než 4 dny – pak už je to otrava, protože je vám neustálá zima a všechno máte mokré a začínáte i trochu prahnout po sprše, haha:))
U delších tripů se vlastně držím úplně stejných pravidel, jako u těch krátkých. Prostě zbytečně neutrácím ani za jídlo v restauracích, ani za ubytování v luxusních hotelech.
Způsob ubytování
Já osobně mám nejradši spaní ve stanu, bivakování nebo spaní v autě, což jsou i nejlevnější varianty, které v zásadě nestojí nic. Někdy to podmínky nedovolují, takže v horách občas volím horskou chatu. A když ani horská chata nepřichází v úvahu, tak teprv na řadu přichází hotel.
Stanování je způsob, jak ušetřit strašnou spoustu pěněz a navíc máte zážitek na celý život. Myslíte, že z hotelové postele uvidíte mléčnou dráhu nad Tatrami? Že vás ráno probudí jeleni zakopávající o šňůrky od stanu?
Uznávám ale, že je potřeba mít kvalitní stan a spacák, obzvlášť v zimě, kdy v noci klesá v horách teplota dost pod nulu.
Problém je ten, že ne všude je stanování povoleno. Nejlepší v tomhle jsou severské země, které stanování na divoko dovolují, ale opatrní byste měli být ve velkých národních parcích. Myslím, že v Tatrách vás nikdo kontrolovat nebude, pokud si nepostavíte stan přímo na turistické stezce, ale třeba u Matterhornu ve švýcarském Zermattu jsem viděla rangery, kteří některá místa kontrolovali.
Způsob stravování
Jsem sice fitness person level 999999, ale jakmile přijde na roadtripy a hiking, jsem to největší čuně, co se jídla týče. Jsem schopná celý den jíst jen rohlíky s paštikou a Nutellou, nebo tabulky čokolády. Stručně řečeno, nikdy se zdravého stravování na cestách nedržím. Jednak by to bylo náročné a druhak je to zbytečně drahé. A navíc mi rohlíky děsně chutnaj a pokaždé se na ně těším. Na cestách mám vždy dost pohybu, takže tyhle šílenosti vždycky nějak spálím.
To je ode mě dneska všechno a kdyby vás ještě něco napadlo, piště do komentářů, moc ráda odpovím!:))
E.