Ahoooj!
Oceanside! Vůbec jsem netušila, že tohle město existuje. Až do nedávna. Když jsme jím projížděli, zaujalo mě natolik, že jsme zaparkovali a vykýblovali se ven na krátkou procházku. A tak strašně jsem se do tohodle přímořského městečka zamilovala! Ostatně jako do každého přímořského městečka v jižní Kalifornii, hihi:)
Jako každý ráno tu bylo zataženo. Ale vůbec to v tu chvíli nevadilo. Z nedalekého apartmánu hrála pomalá hudba a po vlnách se vozili surfaři. Ale ne jako ve filmech a videích. Spíš se nechali tak ladně vézt. Ale všechno bylo tak strašně klidný. Jako nedělní ráno, i přestože byl čtvrtek.
Jen tak jsme courali po prázdné pláži a poslouchali šustění palem a šum moře. Občas jsme prohodili slovo nebo vyfotili fotku. Taky jsme stáli na mole a sledovali pelikány, jak lítali těsně nad hladinou a v jednom okamžiku vždycky zamířili střehlav do vody. To jsem nikdy předtím neviděla, takže jsem pozorováním strávila hezkých pár minut.
Tohle místo ve mě zanechalo takový zvláštní pocit. Ale v pozitivním slova smyslu. I teď, když o něm píšu článek, poslouchám podobnou hudbu a usmívám se u toho.
Po asi dvou hodinách jsme znovu skočili do auta a uháněli směrem na sever. Další zastávka byla Santa Barbara.
E.
