Ahoj!
Protože jsem právě dokončila školu, tak bych ráda napsala článek, který by se ohlížel za těmi léty strávenými na VŠE a zkusila zesumarizovat všechny moje dojmy a zkušenosti, které by mohly pomoci vám, kteří se teprve na vysokou školu chystají.
Takže vezmu to od začátku. Po maturitě jsem absolutně netušila, co chci jednou dělat a v té době jsem neměla ani blog ani Instagram, takže moje budoucnost byla dost rozmazaná. Všichni mi vždycky říkali, že ekonomka je univerzální a s tou můžu dělat cokoliv. Protože jsem se strašně bála, že se na žádnou vejšku nedostanu, podala jsem si přihlášku snad na 10 různých škol a mimo jiné i na všechny fakulty VŠE.
Vzali mě na všechny fakulty VŠE a na pár dalších škol, včetně matfyzu. Nakonec jsem to zredukovala na dvě fakulty VŠE – podnikohospodářská a mezinárodních vztahů a začala jsem chodit na obě, protože jsem prostě nebyla schopná si vybrat jen jednu.
Po prvním semestru jsem se rozhodla mezinárodních vztahů zanechat a věnovat se plně jenom podnikohospodářské a dodnes vím, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem mohla udělat.
Na bakaláři jsem začala dost cestovat a upřímně ani nevím jak, ale na cvikách i přednáškách mi to všechno docela procházelo. Na přednášky jsem přestala chodit někdy ve druháku a mojí (ne)docházka na cvika se vždycky nějak vyřešila. Co si budem povídat, pak mi ty přednášky chyběly u testů a zkoušek a o to víc jsem se musela doma drtit a když ostatním stačil týden na zkoušku, já doma v knihách ležela týdny tři.
Za celé bakalářské studium jsem neudělala tři zkoušky – účetnictví, informatiku a mikroekonomii, takže jsem je opakovala. To byla pro mě noční můra. Spousta lidí se na VŠE bojí matiky, která je asi náročná, ale já měla docela dril z osmiletého gymplu, kde do nás hustili matiku horem dolem a tím pádem jsem v ní byla celkem jistá. Takže nedokážu moc posoudit, jestli ta na VŠE byla těžká nebo jednoduchá.
Bakalář utekl jako voda a já už přesně za tři roky, tedy v řádném termínu, nastupovala na inženýrské studium. Tam jsem ale chodila už doopravdy jako do holubníku. Jen když přišly vedlejší specializace ve druháku, nějak mě to začalo bavit, protože jsem k té mojí – podnikání – měla hodně blízko, a tak jsem do školy chodila o něco častěji.
Inženýr mi trval tři roky místo dvou, nicméně poslední rok jsem dělala jen státnice a diplomku a do školy už nechodila. Krizovka přišla ovšem u posledních státnic, které jsem dělala třikrát, ale to není v tuhle chvíli podstatné.
Kdybych to měla shrnout, VŠE mi dala všechno, co do života kdy budu potřebovat, tedy ovšem kromě postupu vyplňování daňového přiznání. To mě nikdo nenaučil a dodnes to prostě neumím, hihi:)
Takže, pokud jste na tom stejně jako já a nemáte nalinkovaný život jako právník nebo doktor, VŠE víc než doporučuju. Je to právem uznávaná nejlepší ekonomická univerzita v ČR 🙂
Tak a teď se asi ptejte, protože jsem si víc než jistá, že jsem na polovinu věcí zapomněla:))
E.
